Motorama // Hlavně vážně

Vydáno 23.02.2017, ,

Původně mi na nástěnce visely lístky na koncert Motoramy do Drážďan. Pražské oznámení jsem již od začátku nečekala, ale nečekané se proměnilo v realitu, a stalo se tak v půlce února ve Futurum Music Baru pod taktovkou ME – Music Evenings

Bylo jasné, že pozice předkapely se ujme Mayen, protože právě Motorama byla jednou z kapel, která kluky zásadně ovlivnila v jejich tvorbě. To bylo znát i na letošním vystoupení. Jako by čtveřice věděla, že je za oponou pozorují ruští bratři, tak se maximálně snažila a „odrhovačky“ Garden a Phantom Pain instrumentálně pozměnila a dotáhla je do perfekcionistické konzistence. Kluci se zkrátka vytáhli. Ofláknutost a roztěkanost se vytratila a před námi najednou stála sebevědomá kapela.

Mayen
Mayen © Jan Kuča

Pro mě Motorama byla vůbec jednou z prvních zasněných kapel, které jsem poslouchala a utvrdila mě v tom, že dreampop navždy zůstane můj nejoblíbenější žánr. Nepotřebuji složité melodie, ani texty. Mám ráda jednoduché rytmické, ale přesto kvalitní skladby, které mi utkví v hlavě a začnou mi v ní hrát v těžkých i radostných chvílích mého života. Přesto tvorba Motoramy se postupem času vyvíjela od pozitivně laděných krátkých skladeb podobné jako vejce vejci po temnější až postpunkové „trucovačky“. 

Motorama
Motorama © Jan Kuča

Bez ovací, bez úsměvu. Takhle Motorama přivítala české publikum a záhy mě trklo do očí, že chybí baskytaristka Irene Parshina, která zůstala doma se svým malým chlapečkem. Její absence mě zpočátku rozhodila a bála jsem se, že výsledek nebude dle představ. Futurum Music Bar byl do poloviny zaplněný a v předních řadách se ozývala téměř jen ruština. Mladí Rusové v šusťákových bomberech překvapivě nedělali bordel a bylo znát, že na koncert šli z vlastenectví a ze zájmu o kapelu, a ne ze zájmu se předvádět, jak to tak někdy teď na akcích bývá.

Bez scénografie, bez speciálních světel. Osvětlení kapely bylo celkem chudé a stage celou dobu působila mírně strnule. Kapela svůj set odstartovala trackem By Your Side z nejnovější desky Dialogues a pak téměř bez zastávek servírovala písně průřezově ze všech jejich čtyřech alb. Asi nejpovedenější pro mě byla Sign, u které jsem už od domácího poslechu věděla, že naživo bude fungovat pěkně a samozřejmě nejvíce se diváci rozjeli u singlu To the South. Jejich snad rytmicky nejpozitivnější skladba. Roztančila mě tak, jako kapela dovádí v jejím videoklipu. Následovala Lottery z předposlední (dle mého názoru) nejpovedenější desky Poverty, jež celý set ukončila a kapela se bez emocí vydala směrem k merchy.

Motorama
Motorama © Jan Kuča

Vlad Parshin si po celou dobu držel svůj poker face, který mu zůstal i během komplikací s vyvlíknutou strunou, takže jsme se přídavku nakonec nedočkali. Nevadí. Musím je pochválit za harmonicky poskládaný setlist, který střídal dvě tváře kapely, ať už tu pozitivní nebo chmurnou. Jako když máte splín, ale v hloubi duše jste vlastně šťastní a naopak. Protože, přiznejme si, že nikdy nejsme stoprocentně šťastní.

Share on Facebook Tweet a Link