Strobotop 2016

Vydáno 09.01.2017,

Další rok plný nové hudby a koncertů za námi. Co se nejvíce líbilo jednotlivým členům naší stroboredakce?

Anna PleslováJakub BérešJan KučaJosefína PleslováLumír ŠpanihelMarkéta NeumanováPetr Neuman

Anna Pleslová

Desky

  • The Kills - Ash & Ice
  • PJ Harvey - The Hope Six Demolition Project
  • Wild Beasts - Boy King
  • Iggy Pop - Post Pop Depression
  • Metronomy - Summer 08

U nejlepších alb si opravdu stojím jen za tím prvním.
Ostatní vyjmenované desky mají dvě až tři skvělé songy, ale jinak je to spíše bída. Asi se mnou spoustu lidí bude nesouhlasit, ale rok 2016 považuju v hudbě za ten nejslabší, co jsem kdy zažila. Hlavně kvůli osvědčeným a již zavedeným interpretům, kteří zklamali - Glass Animals, Kings of Leon, James Blake a další.

The Kills mě za celou jejich dlouhou kariéru nezklamali snad nikdy, naopak neustále stoupají. Jejich špinavý rock tentokrát trochu více uhladili, ale nevadí to. Pořád to neskutečně šlape. Škoda toho jejich zrušeného koncertu, mohl to být vrchol tohoto roku. No nic, tak snad v červnu to už vyjde.

PJ Harvey natočila skvělé konceptuální album a koncert ve Fóru její formu jen potvrdil. Wild Beasts najeli na více disco vlnu a stali se zábavnějšími. Iggyho Popa jsem nikdy moc neposlouchala a jsem ráda, že jsem díky Metronome festivalu objevila jeho výborné poslední album. Metronomy lehce klesli, ale u jejich desky se stále bavím.

Skladby

  • Lea Porcelain - Out Is In
  • Liima - America
  • The Kills - Doing It To Death
  • BADBADNOTGOOD — Time Moves Slowly (feat. Samuel T. Herring)
  • Pumarosa — Priestess

Jako nejlepší skladbu roku jsem schválně vybrala něco málo známého - Lea Porcelain je duo z Frankfurtu, jež má na kontě zatím jen pár písní, ale tohle, tohle je bomba. Liima - kapela napůl ze členů Efterklang mě hned prvním singlem totálně dostala. The Kills asi není nutno komentovat. BADBADNOTGOO je trochu zvláštní uskupení z Kanady, které se zaměřuje spíše na soul. K jedné písni si přizvali zpěváka Future Islands a vnikla z toho věc, u které mám vždy husí kůži. A nakonec mladá kapela Pumarosa, kterou jste mohli vidět předskakovat Glass Animals. Tahle písnička se bude líbit fanouškům Foals i psychedelie.

Objev roku

  • Lea Porcelain
  • Bob Moses
  • Shit Robot
  • Alex Cameron
  • Pumarosa

Bob Moses a Shit Robot dělají téměř čistě elektronickou hudbu, kterou já skoro neposlouchám, ale tihle jsou výjimka. Bob Moses se soustředí zároveň hodně na zpěv a to mi vyhovuje, postarší DJ Shit Robot je spíš rytmický a více do techna. Alex Cameron je zpěvák australských Seekae a jeho sólová tvorba se té předchozí z fleku vyrovná. Také mě hrozně baví jeho tajemnost a podivnost.

Koncerty

  • Jamie Woon @ Lucerna Music Bar, 16.4.2016
  • Foals @ Metronome festival, 26.6.2016
  • PJ Harvey @ Forum Karlín, 13.10.2016

Vím, že jsem trapná, ale prostě Foals jsou jedna z nejlepších koncertních kapel. Koncert v Royal Albert Hall to teda nepřekonalo, ale i tak - pošlapané topánky rules. Metronomy jsou disco tancovačky, takže se dobrý koncert dalo očekávat. PJ Harvey chválili všichni kolem, tak jsem se rozhodla si ten drahý lístek koupit. Nakonec jsem šla na koncert sama, ale nelitovala jsem. Jamie Woon je moje srdcová záležitost, takže tak. Ještě bych do nej koncertů dala vystoupí kapely LES A LOVE na vánočním večírku studia Prám, ale to spíš dělalo těch pět panáků koňaku :-))))).

Obal alba

  • Blood Orange - Freetown Sound

Mně se líbí, že nevím, co si o té fotce myslet.

Slzy roku

Slzy dojetí při již vyjmenovaných nejlepších koncertech. Myslím, že letos nebyly žádné pořádné, ale mokré oči, ty byly všude. :)

Zklamání

Už jsem to nakousla v první kategorii. Mnoho mých oblíbených kapel a zpěváků zklamalo. James Blake vytvořil úmorně dlouhé a nudné album. Glass Animals měli pár fajn kousků, ale jako celek nic moc. Od Kings of Leon jsem se odklonila už při minulé desce, ale tahle ještě větší mainstream slátanina, než jsem čekala.

Očekávání

Náhradní termín Kills a koho přiveze Metronome nebo Electronic Beats.

Jakub Béreš

Desky

  • Frank Ocean – Blonde
  • James Blake – Colour in Anything
  • Mitski – Puberty 2
  • Porches – Pool
  • Solange – A Seat at the Table

Skladby

  • Blood Orange – Best of You
  • Fiordmoss – Medstone
  • James Blake – Chose Me
  • Kaytranada – Track Uno
  • Lil Yachty – Minnessota

Objev roku

  • HÆLOS
  • Lil Yachty
  • Porches
  • Sevdeliza

Koncerty

  • James Blake – Pohoda
  • Saul Williams - Rock for People
  • Savages – Pohoda
  • Crystal Castles – Grape festival
  • Koreless – set na Pohodě a poté i jeho show The Well v rámci Lunchmeatu (25.9.)

Videoklip

  • Metronomy – Night Owl

Obal

  • Solange – A Seat at the Table

Zklamání

  • celková atmosféra na Colours of Ostrava
  • rozpačitý koncert The xx

Slzy

Hodinu a půl dlouhé čekání mezi Jamesem Blakem a Radiohead (Lollapalooza Berlin), během kterého se celý festival snažil namačkat dopředu a umačkat nás. Po slzách štěstí se navalily ty z panického záchvatu úzkosti, když jsem nemohl pohnout ani malíčkem na noze bez toho, abych do někoho protivně nezavadil.

Očekávání

Poprvé jsem se rozhodl, že se v létě vydám do Německa na Melt festival, tak doufám, že už k takhle zajímavému line-upu přidají ještě nějaké oblíbence. Z desek jsem zvědavý na dlouho očekávaný debut Samphy, kterého určitě znáte z písní SBTRKT.

Jan Kuča

Desky

  • Radiohead – A Moon Shaped Pool
  • Klangstof – Close Eyes to Exit
  • David Bowie – Blackstar
  • Ritual Howls – Into the Water
  • Wild Beasts – Boy King

Skladby

  • Radiohead – Daydreaming
  • Wild Beasts – Tough Guy
  • Klangstof – Island
  • IAMX – Everything Is Burning
  • Ritual Howls – God Swamp

Koncerty

  • Bloc Party @ Sziget 2016, Budapest
  • Jakob @ VILA Štvanice, Praha
  • Radiohead @ Lollapalooza 2016, Berlin
  • Cage the Elephant @ Lucerna Music Bar, Praha
  • Muse @ O2 Arena, Praha

Slzy

Letos jsem si nečekaně hodně poplakal štěstím po koncertě Bloc Party na Szigetu.

Objevy

  • Klangstof
  • Tender
  • Ritual Howls

Zklamání

  • vystoupení Crystal Castles (Sziget 2016)
  • druhé album Glass Animals

Očekávání

Nová tvorba SOHNa, Fiordmoss a Nicka Murphyho

Josefína Pleslová

Desky

  • Role – Rána
  • The KVB – Of Desire
  • MMOTHS – Luneworks
  • Black Atlass – Haunted Paradise
  • DIIV – Is the Is Are

První místo dávám překvapivě a bez ironie Role, které jsem poprvé naživo slyšela v rámci Free Mondays v Roxy na začátku roku dva šestnáct. Od té doby jsem se snažila nevynechat žádný jejich koncert, takže se jich nastřádalo snad asi šest a myslím, že s každým koncertem hoši zráli a zráli, až se přímo raketovým pohonem stali fenoménem „současného českého alternativního popu“. Nebojím se říct, že deska Rána zní jako staré hitovky od Lucie, které jsem jako malá slýchávala v autě. Texty si broukáš v hlavě a líbí se ti, protože jsou o tobě.

Další na mém seznamu je britské duo The KVB, jež letos překvapilo novou deskou Of Desire, na které chci především vypíchnout celkovou konceptualitu a úvodní track White Walls… slyšíte The Horrors? Luneworks od irského producenta MMOTHS je lucidním sněním. Dominují v něm „naruby“ postavené beaty rozprostřené do zašuměného vzduchoprázdna a tesklivé zpěvy Jacka Collerana. Alexander Fleming aka Black Atlass se se svou představou ráje vytáhl! Deska je úžasně dotažená a je v ní patrný Alexův možná až přehnaný perfekcionismus. Estetické neo R&B. No a poslední deskou roku jsou pro mě DIIV (jak jinak). Sice Is the Is Are není jejich nejlepším počinem, ale obdivuji, že Zachary Cole Smith po všech těch peripetiích se Sky a drogových excesů dokázal vůbec něco složit.

Skladby

  • The Kills – Siberian Nights
  • Douglas Dare – Doublethink
  • Daniel Spaleniak – Take a Walk and Never Come Back
  • Lea Porcelain – Out Is In
  • Ritual Howls – Scattered the Scars

Když mě popadne vztek (jakože ho bylo v roce 2016 dost), pouštím si The Kills a z jejich nové desky mě nejvíce oslovila Siberian Nights, jíž texty psal Jamie Hince během cesty vlakem napříč Sibiří. Samotný track je našlapaný jako stará lokomotiva – dráždivá a smete vše, co jí přijde do cesty. Douglase Dara jsem měla možnost poprvé vidět naživo, k tomu se ještě dostanu. Oh Father věnoval svému otci. Je intimní zpovědí o něm s harmonickou gradací a působí na mě duchovním dojmem. Přidám si, jako bych právě seděla na dřevěné lavici v kostele.

Polská alternativní scéna se může pyšnit hned několika talenty – Coals, The Dumplings nebo i Danielem Spaleniakem, který po dvou letech vydal desku Back Home. Back Home je návratem do opuštěného domu s výhledem na Baltské moře, chladnou vzpomínkou na zimní procházky po pobřeží a vystydlý čaj na parapetu. Dalšího mrazivého tu mám Ritual Howls a Scattered the Scars z jejich poslední desky Into the Water inspirované poezií Edgara Poe a malbou Francise Bacona. A posledním best of trackem je Out Is In od Lea Porcelain. Skladba, která se enormně liší od další tvorby této německé dvojice. Za mě i jeden z objevů roku.

Objev roku

  • Francis Lung
  • Thomas Cohen
  • Yuko Yuko
  • Yellow Days

Francis Lung je srdíčko. Chlapík s nevinnou tváří. Bývalý baskytarista WU LYF, který se vydal na cestu popově folkového písničkáře. Další do party Devendrů, který si mě omotal kolem prstu. Na paty mu šlape Thomas Cohen (s Cohenem nemá nic společného), který začátkem roku debutoval deskou Bloom Forever. Sice mám pocit, že to je takový ten případ, co vydá jednu desku a pak o něm nebude nikdo vědět, ale v těch country kozačkách se po amerických ulicích procházet teda umí. Za to Yuko Yuko (člen holandské formace The Homesick) flausí s kámošema v parku. Jeho videoklipy jsou very homemade, ale dost se pobavíte. Sebevědomějšího týpka jsem v hudbě v minulém roce snad ani nepoznala. Myslím, že Alex Turner by se mu asi vysmál. A právě ta svébytnost mě na Yuko Yuko nejvíce baví. Yellow Days je takovým novým Kingem Krulem. Sedmnáctiletý George van den Broek s hlasem muže jako řemen balancuje na vlně reggae a soulu je pro mě asi největším objevem roku. Poslechněte si skladbu Gap in the Clouds, která je inspirovaná euforií z první lásky. Klišé.

Koncerty

  • Allah-Las @ Lucerna Music Bar
  • Tommy Cash @ Cross Club
  • Douglas Dare @ Lucerna Music Bar
  • DIIV @ Paradiso Amsterdam

Tak za mě koncertem roku nejsou DIIV, ale Allah-Las a nejen proto, že odstartovaly mé letní prázdniny. Zkrátka to byl povedený večer, při kterém mi zůstal úsměv na tváři po celou dobu a cítila jsem se jako na pláži v Kalifornii. Přečtěte si moji reportážTommy Cash klasicky non stop skákačka, kde hulákáte texty, kterým nerozumíte a posloucháte jako pejsek „sedni, lehni“. Totální euforie, ke které nepotřebuju drogy, ale stačí mi texty s Babou Jagou. Na Douglase Dara jsem se těšila snad více než na samotné Wild Beasts. Dare je už od pohledu děsně milý člověk, který děkuje za vše. Když jsem s ním po koncertě mluvila u merche, měla jsem pocit, jako kdyby mě někdo hladil po vlasech. Přiznal se, že tento rok by rád vystoupil v Praze znovu a tentokrát ne jako předkapela. O DIIV jsem přemýšlela, jestli je nedat spíše do zklamání kvůli špatnému ozvučení koncertu, ale na jednu stranu na ten koncert jsem čekala už od vydání prvního alba.

Guilty Pleasure

  • Jovanotti

Padesátiletý Lorenzo Jovanotti Cherubini je miláček Italů. Na Facebooku má přes dva miliony lajků, tak si domyslete, jak moc ho na jihu zbožňují. Jeho koncerty jsou obrovskou show. Vždy je na nich velmi výstředně oblečený dle posledních trendů. Pokud rozumíte italsky – jako já – pusťte si Sabato. Refrén nepustíte z hlavy a schválně rovnou s klipem. Nově je online k vidění i celovečerní dokument o něm s názvem Gli Immortali.

Videoklip

  • Blood Orange – Better Than Me

Nezmínit se o Devonté Hynes by byl hřích. Dev je člověk, který si zaslouží klobouk dolů. A není jen vynikající hudebník, ale i perfektní tanečník a svůj talent ukazuje snad ve všech jeho klipech. Poslední Better Than Me je choreograficky úžasně propracovaný videoklip a baví mě sledovat i oblečení, které je vystřižené jak ze starých dílů Přátel. Tohle je Amerika. Tohle je New York.

Obal alba

  • Bon Iver – 22, A Million

Autorem přebalu 22, A Million je brooklynský umělec Eric Timothy Carlson. Líbí se mi na něm ty vymyšlené symboly evokující tarotové karty a něco jako jing jang v kontrastu uprostřed. Celý artwork však v sobě ukrývá hlubší filosofii, kterou Eric hledal v numerologii, metafyzice a symbolismu.

Slzy roku

Tak v roce 2016 jsem poprvé navštívila USA, konkrétně Floridu, kde mě překvapilo, že i v obyčejných obchodech s módou hrají mé oblíbené shoegaze/dreampop skladby. A slzy na krajíčku jsem měla, když v restauraci Dixie Dharma v Orlandu (můj gastrotip) hráli všechny desky Real Estate. Cestování, dobré jídlo a hudba... tři věci, bez kterých bych nedokázala žít. <3

Zklamání

No, zrušených koncertů bylo na mě až až. O nich není třeba hovořit, ale snad nejvíce zklamaná jsem byla, když mě na Creepy Tepee přepadla náhlá horečka. To už jsem byla totálně v pekle.

Očekávání

Vážím si toho, že jsem se od roku 2016 stala součástí poroty v pořadu Startér na Radiu Wave, ve kterém vybíráme z nespočtu nově vzniklých zajímavých tuzemských projektů. Těší mě, že tak malá země jako jsme my, skrývá tolik neobjevených ambiciózních talentů, a tak jsem zvědavá, kdo se stane vítězem letošní série. Také se nemůžu dočkat berlínského koncertu The Radio Dept. a pražské premiéry kapely Motorama ve Futuru. Šušká se, že by Real Estate měli vydat novou desku a další, na které se těším, jsou nové počiny Sky Ferreiry, Grizzly Bear, Fleet Foxes, Kinga Kruela, Arcade Fire… Jo a v červnu konečně koncert The Kills!

Lumír Španihel

Skladby

  • Roosevelt – Night Moves
  • How To Dress Well – The Ruins
  • Beacon – Better or Worse
  • Kollektiv Turmstrasse – Sorry I Am Late
  • Ame – Den Råtta
  • Digitalism – Destination Breakdown

Může to znít jako klišé, ale každý ze songů pro mě značí jiné období roku, proto jsem se rozhodl dát šanci 6 hlavním kandidátům – značí 6 ruzných dvouměsíců. Horkým kandidátem na vítěze se nakonec po dlouhém rozhodovaní stal americký kral uplakaných zpěváku – Tom Krell aka How to Dress Well.

Desky

  • How to Dress Well – Care
  • Beacon – Escapementt
  • ANOHNI – HOPELESSNESS
  • Nicolas Jaar – Sirens
  • Sekuoia – Flac

Sekuoia. Sekuoia. Sekuoia. Nedocenene dánské debutové album teprve 22letého Patrica Bech-Madsena. Album klenoucí ambient, elektroniku a hip-hop, které si přímo říka o to, aby se o něm mluvilo a psalo víc, než by mohlo být zdrávo. Jen na to asi ještě stále není ten správný čas.

Koncerty

  • Bicep – Culture Box
  • Digitalism – Pumpehuset
  • MELT Festival: Tame Impala, Kollektiv Turmstrasse, Helena Hauff, Vril, M83

Rok 2016 byl pro mě vzhledem k počtu prožitých koncertů znovu velmi slabým, avšak období poloviny července by se dalo klidně počítat i za celý rok - německý hudební festival Melt aneb 3 dny v absolutní hudební extázi. Každodenní podvečerní splnění teenage snu (Tame Impala, M83) a celonoční mix všech druhů elektroniky. Pokud bych měl celý život jezdit jen na jeden jedinný festival, Melt by určitě skončil jako první - a určitě mě v Gräfenhainichenu neviděli naposledy, zvlášť po tak skvělém prvním oznamení jmen na budoucí ročník.

Objevy roku

  • Drangsal
  • Beacon
  • Porches
  • Kenton Slash Daemon
  • Sven Weisemann
  • Kasper Bjørke
  • Helena Hauff
  • Bluestaeb
  • Bob Moses

Videoklip

First Hate – Holiday



Ostatní pravděpobně vybírali to nejvíce propracované, vymakané a ultra-drahé video. Já se snažil jít jinou cestou a vybral si "prachobyčejné" video Holiday od dánských First Hate. Video sloužící jako dokument jejich tour po Číne, poskládané ze střípků všech pobaveníhodných zážitků. Čekejte hodně osmdesátkové synth-popové inspirace, všudypřítomné neony a hodne špatnou kameru.

Obal

SBTRKT – Save Yourself

Očekávání

Již odjakživa razím heslo (podle kterého se stejně většinou neřídím)„raději nic neočekávat, stejně to nakonec bude vše jinak“ a to samé platí o hudbě – mnoho věcí mě na 2016 zklamalo, mnoho mě naopak velmi pozitivně překvapilo (napřiklad ANOHNI), takže pro rok 2017 si jen přeji, ať je kolem nás víc a víc skvělé hudby. Ať žije 2017!

Guilty Pleasure

  • Housse de Racket – Satellite1
  • Børns – Overnight Sensation

Markéta Neumanová

Desky

  • Anohni - Hopelessness
  • Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
  • Bon Iver - 22, A million
  • Hamilton Leithauser + Rostam - I Had A Dream That You Were Mine
  • Cass McCombs - Mangy love

Skladby

  • Radiohead – Daydreaming
  • How to Dress Well – Lost Youth / Lost You
  • Bat for Lashes – Sunday Love
  • LNZNDRF – Beneath the Black Sea
  • Banks – Fuck With Myself

Objev roku

  • HÆLOS
  • Whitney
  • Liv
  • Eleanor Friedberger
  • Weyes Blood
  • Burning Peacocks
  • The Japanese House

Koncerty

  • Anohni @ Colours of Ostrava + i slzy roku <3 (15.7.2016)
  • Platonick Dive @ Roxy (18.4.2016)
  • Zola Jesus @ NEONE (31.8.2016)
  • Massive Attack @ Rock for People (5.7.2016)

Soundtrack

  • Neon Demon OST – Cliff Martinez
  • Hours OST - Johnny Jewel
  • Stranger Things OST – Kyle Dixon & Michael Stein
  • San Junipero (Black Mirror) OST - Clint Mansell

Guilty Pleasure

Solange, Lady Gaga, Beyonce, Rihanna a jejich desky 2016,

Videoklip

  • Hamilton Leithauser + Rostam - A 1000 Times
  • Radiohead – Daydreaming
  • FKA Twigs – GOOD to Love
  • Grimes X HANA - The AC!D Reign Chronicles
  • Anohni - Drone Bomb Me

Obal alba

Beyoncé - Lemonade

Slzy roku

Moje slzy roku patří dočkání se koncertu Miike Snow v mnichovské hale Technikum, která je mimochodem dost krásným klubem v ukryté části zábavního parku. Další slzou je koncert Anohni na Colours, který považuji za úplný hudební top tohoto roku.

Zklamání

  • koncert Moderat v červnu ve Velké Lucerně
  • Deska Bloc Party - Hymns
  • Line-up Grape festivalu 2016

Očekávání

  • Desky: Chromatics, Austra, Bonobo
  • Koncert: Angel Olsen v MF a Band of Horses v LMB

Petr Neuman

Jestli mám vybrat nejlepší album roku 2016, musím zvolit nadčasovou nahrávku 22, A Million od Bona Ivera a to především díky své nadčasovosti a futuristické předpovědi vývoje hudebního průmyslu dalšího půl století. Důležitým pozůstatkem po loňském roce bude i počin Preoccupations s, pro mě, skladbou roku - Anxiety. Velmi rád jsem i za plno nových jmen na české alternativní scéně v čele s ROLE, Ba:zel, Pandoo nebo Himalayan Dalailama. Vypíchl jsem i album dné - These Semi Feelings, They Are Everywhere a to nejen díky povedenému coveru. Splnění mého dalšího hudebního snu byl koncert DIIV, naopak největší zklamání byl koncert The 1975, kdy se občas nešlo nesmát. Velká škoda stejně jako živé vystoupení Jenny Hval, kterou potopila obrovská hala a její skvělé album tak úplně zaniklo. V dalším roce vyhlížím především klubové koncerty Motorama a Xiu Xiu.

Desky

  • Preoccupations – Preoccupations
  • Bon Iver – 22, A Million
  • Frank Ocean – Blonde
  • Banks – The Altar
  • Ba:zel – eye draw(s) the line

Skladby

  • Radiohead – Burn the Witch
  • First Hate – Holiday
  • Preoccupations – Anxiety
  • Nick Murphy – Stop Me (Stop You)
  • Ritual Howls – Scatter the Scars

Objevy

  • Liss
  • Gents
  • Whitney
  • Beaty Heart
  • ROLE

Koncerty

  • Rysy @ FamuFest, Praha
  • Massive Attack @ Rock for People, Hradec Králové
  • Platonick Dive @ Roxy, Praha
  • Cage the Elephant @ Lucerna Music Bar, Praha
  • Digitalism @ Melt Festival

Guilty Pleasure

Lady Gaga

Videoklip

The Kills - Doing It to Death

Obal alba

dné - These Semi Feelings, They Are Everywhere

Slzička

DIIV naživo

Zklamání

Jenny Hval, The 1975 naživo

Očekávání

deska SOHN, koncerty Motorama, Xiu Xiu, lineupy evropských festivalů

Share on Facebook Tweet a Link