Wolf Alice // vlčí drápky

Vydáno 07.09.2016, ,

Na koncert Wolf Alice čekalo pražské publikum dlouho. Čerstvé jméno z Londýna, ověnčené i nominací na prestižní Mercury Prize za loňský debut My Love Is Cool, mělo odehrát svůj set již začátkem roku, jenže z důvodu vytíženosti kapely došlo k přesunu části evropské tour na zářijové datum. A čekání se vyplatilo. Vlastně, opravdu?

Kolem 7. hodiny večerní, kdy Palác Akropolis otevřel svoje dveře všem fanouškům ostrovních kytarovek, bylo možné si u pokladen koupit poslední lístky. Možná, že právě díky zmiňovanému posunu došlo k tomu, že Fource Entertainment opět dokázal vyprodat celý sál a ukrást si tak další pražský večer pro sebe.
Jako předskokany si pro své tour Wolf Alice vybrala poměrně neznámou kapelu s názvem, který nikdo nepíše správně. Gengahr jsou čtyři týpci z Londýna, v jejichž tvorbě se promítají vlivy Peace, MGMT nebo raných Phoenix. Přestože jejich vystoupení trvalo slabých třicet minut, stále se plnil sál, takže hráli za úplného světla a nad jejich hlavami svítil znak sponzora akce a ani zvukař nestál na jejich straně, dokázali zaujmout. Nejzapamatovatelnějším songem i po živém vystoupení zůstává Bathed in Light, který chytne na první dobrou. Gengahr jednoduše znovu dokazují, že dobrý vzhled není to nejdůležitější, co současná indie kapela, musí mít, aby byla brána a uznávána, byť se to tak může občas zdát.

Bublina, která v současné době kolem Wolf Alice, především díky propagaci NME, panuje, splaskla přesně deset minut před devátou. V tu dobu se totiž bez větších ovací vynořila na pódiu tichá čtyřčlenná partička v čele s frontmankou Ellie Rowsell, která asi doteď netuší, čím si získala srdce tolika fanoušků po celém světě. S prvními tóny kytarista rozhodil po sále štos cédéček začínajících kapel a kapela hrábla do strun svých kytar. První polovinu setu, plnou hitů jako You're a Germ, Freazy nebo Bros, odehráli překvapivě bez velkých emocí. Pokud právě tahle skutečnost někoho odradila a dotyčný odešel ještě před grungovou Silk, udělal špatně a nebyl na koncertu těch pravých Wolf Alice. Ti začali až ve druhé půlce vytahovat své vlčí drápky. Eskalace hitů gradovala až k moshpitům při Fluffy a pokusům o stage diving při She.
Kapela tak dokázala, že bezchybně poskládaný setlist je při živácích velmi důležitým faktorem a dokáže i jinak rozpačité vystoupení vytáhnout až k nepříčetenosti fanoušků. Jako přídavky po krátkém vytleskávaní zazněly Turn to Dust, Blush z prvních EP a Giant Peach, taková gigantická broskev bordelu končící sedmdesátiminutový set jako třešnička na závěr.

Nebylo by ale Wolf Alice lépe, kdyby se jim nedostalo takové publicity od hudebního kolosu s tak obrovskou mediální silou? Možná, že ano. Vyprodali by třeba o dost menší Sedmičku, po koncertě by potkali fanoušky na baru a jeli by dál. Díky NME se stali součástí popkultury. Možná, že menší pódia by jim slušela daleko víc a mohlo se tak jednat o zapamatovatelné vystoupení plné potu a slz. Takhle jsou jen další kapelou s velkým hajpem, skvělým repetoárem a obrovskou fanbase. Počkat, co by přece kapela chtěla víc?

Wolf Alice
Wolf Alice © Jan Kuča
Share on Facebook Tweet a Link