Miike Snow // ledy tají

Vydáno 27.08.2016,

Když se vám z ničeho nic v mailu objeví pozvánka na koncert švédsko-americké kapely Miike Snow, prostě neváháte. Zvlášť když se jedná o akci pod záštitou Nordic by nature, což je kreativní berlínská PR agentura, která přibližuje německým městům severské státy z hudebního hlediska a spolupracuje i s okolními státy. Koukněte třeba na jejich blog. A když koncert hostí mnichovské Technikum, což je klub v areálu připomínající pražské Jatka nebo kodaňský Meat Packing, je rozhodnutí jasné. Opuštěná továrna se dvorem, nově přizpůsobená pro noční život se sice nenachází hned na centrálním nádraží, ale o to víc stojí ta cesta tam. Kašlete na Berlín (jasně že ne), i ostatní německá města mají po své alternativní stránce co nabídnout.

Noc otevřeli Beaty Heart, elektronici z jižního Londýna. Jejich tvorba čítá dvě alba a dala by se přirovnat ke Glass Animals, právě Miike Snow nebo Painted Palms. Po 30 minut, co jejich set trval, se snažili rozhýbat publikum. Marně. Chladní Němci nejevili sebemenší znaky souznění s vystupující kapelou a dávali tak najevo, že na předskokany opravdu nepřišli. A to je škoda. Beaty Heart trefně kombinují alternativní i mainstreamovou polohu, ani jedné straně to neškodí a mají opravdový potenciál, i když v určitých pasážích občas působili přece jenom trochu amatérsky. Set zakončili svou dosavadní nejzvučnější písní - Flora, což je elektronická hitovka pohrávající si se severským tanečním rytmem a která rozhodně stojí za poslech.

Co se vystoupení samotných Miike Snow týče, smysl tak nějak dávají až naživo. Před skleněnými kvádry tvořících sněhově chladné kulisy probíhalo sedmdesáti minutové až skoro filmové představení. To, že kapela stojí na teatrálním Andrew Wyattovi, je obecně známo. Až skoro se vkrádá do mysli, zda opravdu hraje nebo jen je tolik spjatý s každou písní ze své tvorby. Podivín vypadající jako Ježíš bravurně ovládá klavír, hned zas barví svět každé písně jen pomocí mikrofonu, řeže kytarová sóla a vzápětí tančí s perkusemi podobně jako Cuban Pete. A pokud vezmete v potaz jejich až filmové videoklipy k písním, postupně si skládáte obraz filmového plakátu s nadpisem Miike Snow. Všechno do sebe zapadne s příchodem přídavku, kdy u jinak nesignifikantní balady z konce třetího alba Longshot (7 Nights) běží filmové titulky a publikum si uvědomuje, že má právě za sebou živou interpretaci tohoto filmu. Jejich silné pasáže leží v až dvojnásobně prodloužených skladbách Silvia, Song for No One a přídavkové Animal a jsou tak highlighty celého vystoupení. Za zmínku stojí i B-sidovka prvního alba Billie Holiday, která zazněla jako druhá v pořadí, vymyká se tvorbě Miike Snow díky svým výrazným kytarám (jediný okamžik, kdy kapela zastínila zpěváka) a byla tak velmi příjemným překvapením počátku setu.
I když poslední album není ani naživo průšvih, sláva, kterou přineslo eponymní album před sedmi (!!) lety, je ale asi definitivně pryč. Stále se však jedná o parádní vystoupení, ledy a sníh chladné elektroniky tají v kotli a vás baví se na to koukat a dokonce to i poslouchat.

Share on Facebook Tweet a Link