Propršené Colours of Ostrava

Vydáno 01.08.2016, ,

Patnáctý ročník ostravského multižánrového festivalu Colours of Ostrava téměř celý propršel. Zatímco pro předešlé roky byl problémem vyprahlý, zuhelnatělý povrch a létající prach, tento rok byl ve znamení deštivého, promáčeného a zabahněného areálu. Letošní barvy se tak především staly barevnými díky pestrobarevným pláštěnkám.

Pro tento rok se Colours prezentoval (byl prezentován) a pyšnil ohodnocením od The Guardian jako jeden z top10 evropských festivalů, ale naplnil svoje očekávání, které jistě tímto označením vzbuzoval v návštěvnících?

Multižánrový festival, který i ve své grafice má víc afrických prvků, než by asi každý chtěl, tak i letošní program byl z větší části nabitý rozlišných žánrů. Největší prostor ovšem dostaly Melting poty a přednášky, které zaplnily většinu odpoledního programu, a možná proto do areálu proudily davy až ve večerních hodinách.

První den vytáhl festival svoje trumfy a po zbytek festivalu se snažil návštěvníky i přes nepřízeň počasí udržet zuby nehty. Předpověď hlásala déšť, ale mnozí tuto info podcenili. Hodinka vydatného deště mě tak donutila vidět koncert regaee kapely Medial Banana ve stánku s Radegastem. Už vím, co přesně nemám ráda na Colours – tu různorodost žánrů a tohle pivo, ale taky chápu, že právě o tom tenhle festival je. Rozbahněný areál se tak přichystal na čtyři hlavní prvky programu celého festivalu.

Nothing But Thieves
Nothing But Thieves © Jan Kuča

Nothing But Thieves byli jednou z mála anglických kytarovek, které letos zde vystoupily. Když pomineme mizerný zvuk a vystoupení “za světla” byl to skvělý zážitek, už jen díky charismatickému frontmanovi Conorovi. Nejen že zazněly jak Trip Switch nebo Wake Up Call, tak i jejich cover k Where Is My Mind od Pixies. Svojí premiéru v Čechách si ale prožili za vlažného potlesku.

Tame Impala
Tame Impala © Jan Kuča

Tame Impala byli lákadlem pro mnoho fanoušků. Za zvuků Nangs se objevili na stagi. Létající papírky poprvé vyletěly při druhé Let It Happend a Kevin Parker nazval Čechy Czechiou. Projekce, které doplňovaly performanci, se lišily dle alba. Starším deskám patřily barevné kruhy, Currents měla tečky. Za vrchol celého setu byl song Elephant, kde gradace dosahovala neuvěřitelných výšin. Můj top byl ale Eventually. Zkrátka Tame Impala je kapela, která vydala desku roku 2015 a Colours to předvedla s celou parádou.

Slowdive
Slowdive © Jan Kuča

Legendy Slowdive a průkopníci shoegaze, kteří byli psáni vždy malým písmem, protože „tohle přeci není tak velké lákadlo“. Hráli ihned po TI a to byl problém. Já osobně se na Angličany ohromně těšila, protože je to hudba, ze které současní hudebníci vycházejí. Jenže přeladit se z psychedelie na shoegaze během chvíle, zatímco spěcháte přes šutry z hlavní stage, to vážně nejde. A tak geniální zvuk Slowdive se ztrácel v dojezdu z australského zážitku. Rachelin zastřený projev doprovázený božskými syrovými kytarami vynikl až po chvíli. Taková škoda, jak se Avalyn ztratila v celém setu jako nic, možná taky proto, že okolí hlučelo a doptávalo se, kdo to vůbec ti Slowdive jsou. Máte prográmky, tak se koukni ty troubo.. Alison jsem považovala za úplný top celého setu a se závěrečnou instrumentální Golden Hair to byly třešničky na dortu.

M83
M83 © Jan Kuča

Headlinerem pro čtvrteční den se stal producent Anthony Gonzalez se svou téměř nově složenou kapelou, kterou dal dohromady k tour nového alba Junk. V obligátní šedivé mikině s kapucí nastoupil Antony na stage, kterou v pozadí doplňovaly stožáry, jenž při troše fantazie a opojení Pálavy připomínaly stožáry vesmírné rakety. Publikum, které se hrnulo z koutů areálu působilo jako strnulý dav, i přes zaznívající hity We Own The Sky, Steve McQueen nebo Reunion. Obava, kterou tušil nejeden fanoušek Gonzalezových hitovek očekával zklamání z nových singlů alba Junk, ale naneštěstí se předpoklady nenaplnily. Nové jako zněly skvěle a “rozvička” Lazer Gun s Mai Lan ani nepůsobila nepatřičně. Jen je docela smutné, že mohutný potlesk se dočkali M83, až po ohrané (ale pořád strhující) Midnight City, kterou všichni znají z reklamy na prací prášek. M83 dokázali, že si zaslouží uzavírat hlavní stage, byli vážně boží.

Rone
Rone © Jan Kuča

Rone live vystoupil v zapadlé elektrostagi, která působila jako meetingpoint pro nadšence elektronického žánru menších rozměrů. Rone zahrál kvalitní set, při kterém zahrál novinky z EP Vood(oo). Ale docela mi jeho set připomínal jak někteří hostitelé servírují víno. Nejdřív to dobré a pak když jsou všichni spokojení, podává se to špatné. Tak přesně takto to udělal Rone, ale se svým hudebním materiálem. Odpálený začátek, který sklouzl k techno prapodivné extravagantní pasáži. Achjo.

Susanne Sundfør
Susanne Sundfør © Jan Kuča

Spolupráce s norskou kanceláří se vydařila. Seveřanům se podařilo dovést více, ale nejvíce očekávanou interpretkou se pro mne stala Susanne Sundfør právě kvůli loňské desce Ten Love Songs. V Norsku je Susanne skoro stejně úspěšná jako Robyn, ale za hranicemi není tak známá. Její vystoupení v doprovodu kapely, kterou dívčí performanci narušoval bubeník, bohužel moc nevyniklo, a tak se jemnost a křehkost vytrácela ve velkém prostoru, taková škoda! A právě Gong by jí docela slušel. Hlas jako zvon v tanečních rytmech si chci znovu poslechnout, tohle je totiž pop následujících období. 

Anohni
Anohni © Jan Kuča

Anohni byla černým koněm v lineupu, co se nemohl vynechat. Adept na desku roku a koncert roku? Dost možná ano! Minimalistický a intimní projev, který tesklivost a závažnost svého poselství hlásal nad Vítkovicemi, působil jako hodina a půl triumfálního hudebního zážitku geniálního hlasu. Projekce uplakaných žen byly součástí tohoto konceptuálního umění. Naléhavost a upřímnost projevu mi vehnaly slzy do očí a poslední půlhodinu jsem viděla vše mlhavě. Slzy kapaly. Za mě top celého festivalu.

Slow Magic
Slow Magic © Markéta Neumanová

Slow Magic se odchýlil trochu od dreampopu, i když si zachoval stejné prvky jako v každém svém předchozím setu jako např. ukazovaní srdíček nebo bubnování mezi publikem. Zrznoun přitvrdil a hrál techno pasáže, které prokáladal svými starými hitovkami. Docela zvláštní madhouse, které vzápětí navazuje na jemný song Girls. SM je zkrátka jistota kvalitní party. A i přes to, že byl jeho set opožděn, vyčkání na hodinovou seanci s líbivými zvuky v temné kobce Electronic Stage byl opět zážitek, který mě ani na poosmé nezarmoutil, ba naopak!

Share on Facebook Tweet a Link