Ušima Joss VI.

Vydáno 24.07.2016, ,

Letní prázdniny jsou pro mě obdobím, kdy si dělám pořádek v muzice – namixuji playlisty na Spotify, postahuji nové desky a rozhoduji se, na který z koncertů ke konci prázdnin a na začátku podzimu jít. Na The Kills se těšim nepopsatelně moc. Před pěti lety jsem je viděla naživo na rakouském Frequency festivalu. Tehdy ještě posedlá Jamiem Hincem jsme se ségrou musely přetrpět pro nás tehdy nudné a příliš energické vystoupení Crystal Fighters (vůbec jsem je v té době neznala a publikum bylo jako utržené ze řetězu), aby nám nikdo nevyfoukl přední řadu. Pak už jsme jen spolu s Jamiem při Future Stars Slow vykřikovaly „I don’t mind“ a co píseň, to nával neskutečné euforie. The Kills jsou pro mě poctivou rockovou kapelou překypující charismatem.

Překvapilo mě i oznámení listopadového koncertu britských Palace. Palace jsou něčím mezi Foals a The Maccabees a jejich nový singl jsem zařadila i do mého playlistu, protože ho momentálně poslouchám snad obden. Návrat mých milovaných kalifornských Local Natives jsem skoro oplakala. 9. září vydávají desku Sunlit Youth a na konci roku kapela vyráží na turné i do Evropy. 17. listopadu si zahrají v berlínském klubu Bi Nuu... klidně by se mohli stavit i u nás.

Boxed In – Jist

Boxed In si říká londýnský muzikant a producent Oly Bayston, který od roku 2012 skládá taneční elektropop u velkého labelu Nettwerk (Passenger, BOY, Young Liars). Jejich debutové album tehdy propagovala nejvýraznější britská média na poli hudby jako BBC Radio 6, KCRW a Spotify. Nikdy však kapela nedosáhla takové popularity jako u jejích vrstevníků East India Youth nebo LA Priest. 23. září kapela vydává druhou desku Melt, kterou bude zdobit zatím jediný singl Jist. Jednoduše laděná skladba, která mi trochu připomíná tvorbu amerických Holy Ghost!

Innerspace Orchestra – No Way Glass

Tom Furse z The Horrors měl a má vedle hlavní kapely velkou řádku postranních projektů. Mezi nimi nalezneme i jeho instrumentální sólo projekt, jež tak trochu zapadl mezi podobně zasněně ambientně slazené projekty a věděli o něm snad jen fanoušci The Horrors. Tento rok se Tom nečekaně objevil na scéně s kapelou Innerspace Orchestra, která má zatím venku pouze jeden track s videoklipem. V kapele převažuje dámské zastoupení v podání Cathy Lucas a Rose Dougall, jež můžete znát z kapely The Pipettes. One Way Glass je klasická psychedelic shogaze, která zní jakoby v The Horrors hostovala něžná polovička.

FEWS – The Zoo

FEWS mi připomínají DIIV. Jedná se o noise-popový kvartet z Londýna, ale členové mají kořeny ve Švédsku i ve Spojených státech. V Londýně v roce 2015 vydali debutový singl, který produkoval známý producent Dan Carey (The Kills, Hot Chip, All We Are) a o rok později vypustili do světa chytlavý track The Zoo, ve kterém můžete slyšet prvky krautrocku a post-punku. A právě The Zoo mě z desky MEANS očarovala nejvíce svým gradujícím kytarovým intrem nebezpečně evokujícím mé milované DIIV. Celá desetistopová deska FEWS v sobě nese americkou utrženost ze řetězu a zároveň britský smysl pro zvukovou vyváženost a chytlavé kytary. Tento rok kapela vyráží na britskou tour.

Man of Moon – I Run

Man of Moon je Chris Bainbridge a Mikey Reid z Edinburghu, kteří v červenci měli tu čest si zahrát i na slavném festivalu T in the Park. Jsou skotským novým objevem na alternativní scéně a letos je čeká dlouhá tour po Britských ostrovech. Hrají klasický kytarově nadupaný rock. Schválně si pusťte živý záznam písně I Run živě na festivalu The Quay. Ta kytarová předehra je senzační! Ostrovy stejnak stále vládnou poctivým kytarovkám.

Yumi Zouma – Keep It Close To Me

Tahle kapela s roztomilým názvem se zformovala v roce 2013 na Novém Zélandu přímo ve městečku Christchurch, které po masivním zemětřesením bylo celé zničeno, a tak se členové kapely rozutekli do New Yorku a Paříže. Třešničkou celého kvartetu je zpěvačka Christie Simpson, jíž hlas je pohlazením na duši. Yumi Zouma mě chytla poprvé písní Alena, kterou jsem před rokem nemohla spustit z uší. Kapela letos vydala svou premiérovou desku Yoncalla, což je město nacházející se ve státě Oregon. Deska vyšla ve studiu nahrávací společnosti Cascine (Chad Valley, Lemonade). Jejich intimní dreampop zabalený do sladké krusty je příjemným oslazením prázdných chvil během letních prázdnin. Holčičí šeptanda.

The Vryll Society – Deep Blue Skies

The Vryll Society jsem objevila ze záznamů z letošního Glastonbury. Jedná se o pětičlennou kapelu z Liverpoolu. Deep Blue Skies je jednou z novějších písní. Psychedelicky laděná pomalu se linoucí skladba, jež se ve své polovině přehoupne v instrumentální sólo. Mohlo by se vám líbit, pokud posloucháte Tame Impala, Temples nebo Jacca Gardnera nebo zkrátka ujíždíte na liverpoolských boybandech. V jednom z rozhovorů kapela z domácí scény doporučuje také kapely RongoRongo, Sankofa a také Strange Collective.

Blanck Mass – The Great Confuso, Pt. I

A teď trocha elektroniky. Baví mě kompilace labelu Sacred Bones Records, ve kterých naleznete nejnovější skladby interpretů zapsaných u této nahrávací společnosti. Album si poslechnete a narazíte na fajn kapely, kterým se pak věnujete dál a nemusíte zdlouhavě projíždět kapelu po kapele. Stejně tak mě zaujal sólový projekt zpěváka Benjamina Powera z Fuck Buttons pod jménem Blanck Mass. Experimentální ambient elektro s výrazným vizuálem nahých těl se vám vryje pod kůži. The Great Confuso, Pt. I je o špetku tanečnější a méně podivná než jeho ostatní. Benjamin si střihl svůj set i v Boiler Roomu, tak jestli si chcete dát domácí dark partošku, klikejte na YouTube. Blanck Mass bych si dokázala představit na příštím festivalu Creepy Teepee (letos ze stejné stáje na festivalu vystoupili Destruction Unit).

Local Natives – Villainy

Tak jo. Nebudu zapírat svou lásku k Local Natives. Na střední jsem se nemohla odtrhnout od jejich druhé desky HummingbirdYou & I je přesně ta skladba, kterou chcete slyšet po rozchodu a pořádně se u ní vyplakat do polštáře. Local Natives z Los Angeles se letos vracejí na scénu s albem Sunlit Youth, jež by mělo vyjít 9. září. Deska se prý nahrávala ve studiích po celém světě, například v Malajsii, Thajsku či Nicaragui. Kapela navíc ke konci roku vyráží na evropské turné! A úplně je vidím u nás v Lucerna Music Baru. Kéž by je tak někdo jako Fource Entertainment pozval, ale nebudu si dělat naděje.

Venku jsou zatím tři skladby z připravovaného alba a nejvíc mě očarovala Villainy. Local Natives vždy tak trochu balancovali na hranici popu a alternativního indie rocku, ale přiznejme si, že v Kalifornii se asi nic potemnělého a zvukově náročného skládat nedá. Local Natives tak zůstávají nadále optimističtí a já doufám, že jim to ještě dlouho vydrží. Jak se říká: s optimismem nejdál dojdeš.

Palace – Break the Silence

O Palace už jsem psala v článku Palace // Není kam spěchat. Vždycky byli mou oblíbenou kapelkou, a tak se na jejich pražskou premiéru opravdu těším. Ta proběhne pár dní po vydání jejich debutové desky So Long Forever, jež vyjde u nahrávací společnosti Beatnik Creative (Turtle, Island, Eliza Shaddad). Pro Beatnik jsou Palace tahákem a Anglie je začíná milovat. Jak už jsem psala, jsou něčím mezi Foals a The Maccabees (zpěvák Leo Wyndham i vypadá podobně jako Orlando Weeks). V červenci vyšel první videoklip k písni Break the Silence. Extrémně chytlavá skladba, při které, si myslím, že naživo v Chapeau budu mít husinu. A koncert je zdarma, takže téhle nadějné kapele koukejte dát šanci! Uvidíme se v první řadě.

OSTYN – Mary

OSTYN je nový sólový projekt zpěváka z belgických Absynthe Minded. Za mě trochu moc přestylovaný vizuál, který ve finále pod sebou neskrývá nic senzačního. Album No South Of The South Pole obsahuje elektro kytarové lehce do funky skladby, kde všechny splývají v jedno, ale vyčnívá z nich právě tajemná Mary

Share on Facebook Tweet a Link