Rozhovor s Himalayan Dalai Lama // Člověk musí být otevřený všem žánrům

Vydáno 27.06.2016, ,

Milovníci hor David Novotný a Kryštof Matěj vystupující pod zvučným názvem Himalayan Dalai Lama letos vydali své debutové album LAMA, které pokřtili u slovenského labelu Gergaz. Tento velký krok jim pomohl vykročit vpřed a zařadit se mezi nadějné elektro ambientní tuzemské kapely. Jsou příkladem, že kvalitní elektroniku už nenaleznete pouze v Praze, ale i o kus dál – v Brně. 

Letos si je budete moci poslechnout na festivalu Colours of Ostrava nebo třeba v Tasově na Besedě u Bigbítu. My jsme měli šanci si s nimi popovídat přímo na Elekci, kde si kluci střihli senzační audiovizuální číslo.

Co říkáte na Elekci?

David: Mně se ten formát Elekce líbí. Akorát mě mrzí, že neoslovil více lidí, protože potenciál určitě má. Těžko říct vůbec proč... Jestli je to místem nebo časem?

Na jaké vystoupení se těšíte nejvíce?

David: No na nás. 

Vaši poslední desku LAMA jste vydali pouze digitálně - na Spotify a iTunes. Jaký je váš postoj k těmto streamovacím službám?

Kryštof: Velmi pozitivní, protože jediný způsob, jakým získávám hudbu, je právě přes tyto služby. Třeba takový Apple Music je jediným zdrojem mé hudby, protože tam mám všechno. Prostě kliknu a mám to v mobilu, takže pro mě je to pohodlné, a navíc ta hudba je kvalitní. Aspoň to tímhle způsobem nemusím stahovat nelegálně a neztrácet tím zbytečný čas, takže ideální! A když bych chtěl jiný formát, tak si můžu kdykoliv koupit třeba vinyl.

A plánujete vydat svůj vinyl?

Kryštof: Pokud ho někdo zaplatí, tak ano.

To je takový věčný problém všech umělců...

Kryštof: My bychom si ho třeba vážně rádi zaplatili i sami, ale zatím peníze raději investujeme do vybavení a zvukové techniky. Tohle nám teď přijde mnohem důležitější.

Kdo z interpretů je pro vás inspirací? Četla jsem, že máte rádi Nilse Frahma, Ólafura Arnaldse nebo Flume.

David: Máme rádi třeba i Kiasmos, ve kterých hraje zmíněný Arnalds. Dále Flume, Shlohmo nebo jména z Erased Tapes Records, ale vlastně i dost odlišných interpretů. 

Kryštof: Třeba mě teď napadají Rammstein. Mají vážně super zvuk bicích.

David: Nebo ještě Coldplay.

I jejich estetika? Stejně úchylné, akorát na druhých pólech?

Kryštof: Ne, já tohle myslím úplně vážně. Estetiku vůbec neřeším. Jejich image patří ke stylu hudby, kterou hrají. To je prostě něco k něčemu. To stejné si můžou říci lidé, kteří poslouchají metal a nejednou by se objevili na Elekci. Ti by si o nás také klidně mohli říci, že jsme úchylní. Já si myslím, že to jde k sobě. Baví mě na různých stylech něco nového neustále poznávat. Člověk musí být otevřený všemu.

Slyšeli jste novou desku Fluma? Co na ni říkáte?

David: Já ji mám docela dost rád, protože souhlasím s tím, jak to prezentuje. Někde sám říkal, že ta deska byla kalkul. On jasně věděl, jaká je jeho cílová skupina posluchačů. Chtěl, aby to bylo mainstream a zároveň i alternativní. Navíc si to už jako větší jméno mohl dovolit. Pro začínajícího umělce by to bylo těžší.

Himalayan Dalai Lama na festivalu Elekce
Himalayan Dalai Lama na festivalu Elekce © Josefína Pleslová

Přemýšleli jste také o tom, že byste zkusili něco podobného jako on v našich podmínkách? Třeba se více zaměřit na hostující interprety.

David: Ne, tak ono to nemá smysl. Hostovačky jako určitě, ale zatím to pro nás nemůže být nějaký kalkul, protože my tu nemáme s čím počítat.

V minulosti jste se věnovali kytarovějším hudebním projektům, ale pak vás začalo štvát, že vám do toho lidé moc kecali, tak jste se pustili do tvorby abstraktnější elektronické muziky. Teď už se ale musíte pohybovat v prostředí lidí, pro které to, co děláte, abstraktní není. Nemluví vám do toho zase moc?

David: Je to přesně tak, jak jsi řekl. Spíš ze začátku nebo vlastně i doteď, ale teď už se to opouští. Všem našem známým nebo bývalým fanouškům našich ex projektů hrozně vadilo, že jsme opustili od to, co jsme dělali a vrhli jsme se na něco jiného. Mnoha lidem chybí texty. Bylo to popové a teď už moc ne. Mysleli si, že nám muselo hrábnout a těm lidem to vadilo, ale už se jim začíná líbit i to, co děláme teď. V podstatě na to nemají co říct, protože na to nejsou už takový experti jako před tím.

Kryštof: Mně vadí jedna věc a to, že lidé chodí (nebo ti co nás znali dříve) a ptají se, proč nepoužíváme živé nástroje. A všichni si myslí, že bez toho, aniž by tam byly nástroje, se to nedá považovat za nějaký kompletní projekt.

To je asi předsudek, se kterým je spjata elektronická hudba... Takže to takhle shazují?

David: To zas ne, oni to neshazují. Oni to spíše nechápou.

Možná lidé mimo Prahu?...

Kryštof: To také ne, spíše měli s námi něco zažitého. Že já hrál na bicí, a když teď nehraju, tak to prostě působí divně a ptají se proč jsem toho nechal.

David: Z druhé strany, my nemáme problém zainstruovat do toho pět lidí a fungovat živě, ale my s dalšíma lidma nechceme dělat. Takové lidi najdeš strašně těžce a tím už jsme si prošli před tím.

Padlo tady mimo Prahu, ale vy pocházíte z Brna. Jak to tam teď vypadá s alternativnější scénou?

David: Mně teda přijde, že djská scéna je v Brně docela dost rozjetá. Je tam strašně moc houseových djů, no houseových - spíše všechno, co se od něj odvíjí. Máme mix kapel, fungují tam nějaké studentské kapely. Pak tam je pár projektů, které se tomu vymykají a co se týče elektronické hudby, tak tam si nemám, na co stěžovat.

Kryštof: Hlavně u nás spíše více lidí mluví, než něco dělá a to je pro Brno docela typické. Ale to nechci říkat, že tam nic není. Je tam samozřejmě spousta zajímaných kapel, ale v elektro hudbě je to spíše undergroundové. 

Himalayan Dalai Lama na festivalu Elekce
Himalayan Dalai Lama na festivalu Elekce © Josefína Pleslová

V Brně jste tento rok hráli na módní přehlídce českých mladých návrhářů, která se konala na koupališti. Je pro vás  důležité, jak zrovna vypadáte na koncertech?

David: Hele částečně určitě, ale pro nás je to tak, aby vizáž byla co nejvíce minimální, aby lidi nezajímaly jiné věci, než je hudba. Ale tak patří to k tomu, je to 50 % všeho.

Kryštof: Zase nejde, aby byl člověk dobře oblečený, ale vůbec ze sebe nic nevyzařoval. Ideálně to je někde mezi, když působí všechno dohromady. Když vidíš, že na sebe někdo navleče super drahé hadry a vypadá jako chodící věšák.

David: Tričko Starobrno s kapsáčema... V tom bychom asi nehráli, tak takhle.

Kdo je autorem vašich vizuálů?

Kryštof: Vašek Václav Štojd. On je tady dneska i s námi. My s ním nehrajeme pořád, protože na to nejsou také vždycky podmínky a prostor. Jeho tvorba koresponduje s naší hudbou a pro nás je to úplně vyhovující. Když totiž slyším naši hudbu, tak si představím přesně takový vizuál a na tom se shodneme oba dva.

Tak asi poslední otázka. Ta bude na váš název...

David: K tomu se váže taková historka. Dva dny zpátky. Stojím před domem, kouřím cigaretu a přemýšlím. Ty vole, co budeme dělat, až zemře Dalajláma? Tak píši Kryštofovi a on:
Nad tím jsem nepřemýšlel.
No, já také ne.
To je pak hned novej, ne?
Je no.
No tak, tak asi tak no... Nemá to žádnou spojitost s nějakým konkrétním člověkem nebo věcí, ale vlastně se nám líbilo, že je otcem vědění, navíc máme rádi hory. Přijde nám důležité mít originální název.

Já se na to ptám hlavně z toho důvodu, že teď v poslední době je na evropské klubové scéně oblíbené kombinování původních stylů z odlehlých zemí s moderní muzikou.

Kryštof: To asi ne. Samozřejmě vnímáme orientální a folklorní prvky z jiných zemí, avšak rozhodně s něčím takovým nekalkulujeme, že bychom něco přenášeli do vlastní hudby a podle toho, bychom se jmenovali, to ne. Zas tak hluboké to nebylo.

David: Hlavně se nám ten název líbí i foneticky a spousta lidí ho nedokáže ani vyslovit, natož napsat. To se nám také stalo. A když to pak vyjde na 3 000 letáčcích a plakátech jako Hymalayan s ypsilon po h, tak to je takové blbé. Průser no.

Autoři rozhovoru: Jakub Béreš a Josefína Pleslová.

Himalayan Dalai Lama na festivalu Elekce
Himalayan Dalai Lama na festivalu Elekce © Josefína Pleslová
Share on Facebook Tweet a Link