The 1975 – I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful, Yet So Unaware Of It

Vydáno 28.02.2016,

I když kapela okolo Matta Healyho působila v tu dobu skoro deset let pod různými názvy, až přejmenování podle data v Kerouacově sbírce a vydání černobílého klipu k Sex katapultovalo The 1975 do hvězdných výšin. Když před třemi lety předskakovali jako první předkapela v Lucerně svým rodákům Two Door Cinema Club, nikdo netušil, že tohle uskupení bude o tři roky později nejžhavější indie-popovou kapelou Británie.

Zatímco eponymním albem vydaném v roce 2013 si získali srdce všech rebelujících hipsterek, očekávání ke dvojce převyšovala pověst kapely. Za tři roky stihli odehrát několik tour kolem celého světa, vytvořit si jednu z nejsilnějších fanbase a žít životem rockových hvězd, včetně všech zlozvyků s tím spojených. The 1975 jednoduše zaplnili díru na trhu. Stali se boybandem sladkým dostatečně na to, aby učarovali všem teenage fanynkám, ale nepřeslazeným natolik, aby se nedali brát vážně, opepřeným cool zkažeností a špetkou ilegality. Stali se bad boy bandem.

Druhé album se vydává vcelku jiným směrem. Celý koncept je těžko uchopitelný a právě to může být pro mnohé zásadní. Svoji zkaženost popírají, I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful, Yet So Unaware Of It je pozitivním albem odrážející všechny aspekty života, hlavním tématem je láska. Na rozdíl od tmavé a pozérsky chladné jedničky je zde o mnoho více pravých a uvěřitelných momentů, které se dokonale přenáší na posluchače. Odhaluje pocity, přiznává chyby a otevřeně o nich mluví. Každá píseň zde je zcela jiná, dohromady to však působí absolutně jednotně.

Intro s názvem The 1975 je přesnou replikou starého intra. Totožná otevíračka jen v novém kabátě ukazuje, s čím se má příštích 16 stop počítat. Čistota, ženský hlas v dáli, hymnus. Právě zde je nejčitelnější podoba s M83. Love Me a UGH! jsou nejdivočejší z celého alba, i když se v nich naplno projevuje nový rukopis kapely, tou svojí neurvalostí evokují ty původní 1975. To, co nejvíce signifikuje I Like It When You Sleep, je část od Please Be Naked. Instrumentální a skoro až soundtracková intimita otevírá nejzajímavější blok písní celého alba. Lostmyhead postupně graduje a začíná s důvěrnou výpovědí, která pokračuje v The Ballad Of Me And My Brain. „Where would I be if I was my brain?“ přemýšlí Heally. Zatímco Somebody Else je nejniternější písní na desce, Loving Someone nejvíce odráží mainstreamový pop a je tak nápadně podobná něčemu například od Eda Sheerana. Titulní píseň znějící jako remix elektronické kapely Tycho, podle které je celé album pojmenované, je dalším instrumentálním intermezzem a zároveň nejdelší písní desky, stopáží i názvem.
Třetí a poslední část otevírá nejikoničtější singl celé placky, The Sound, přičemž tři poslední písně nechávají album pozvolna rozplynout do dáli. Paris je o drogovém období na tour, Nana o zemřelé babičce a She Lays Down je akustická balada o poporodní depresi Healyho matky.

I Like It When You Sleep, For You Are So Beautiful, Yet So Unaware Of It je stejná jako její název. Je náročná a není pro všechny. Musí se chtít a musí se k ní přistupovat jako k popovému albu. The 1975 se totiž vyvinuli. Nejsou už tolik alternativní kapelou jako spíš rodícím se headlinerem. Když se ale pochopí správně, nejde ji nemilovat. Zní přesně tak, jak by měla současná popová nahrávka znít. Je chytlavá, je emocionální, je taneční, je parádní. Je to to nejžhavější popové album letošního roku.

Share on Facebook Tweet a Link