Yung // Love fast, die yung. Bad boys do it well.

Vydáno 14.02.2016, ,

Jít na koncert den před zkouškou, která je navíc ráno, je docela no... risk. Bodající svědomí jsem však s partou kamarádů otupila flaškou Plzně a parádním koncertem dánské formace Yung.

Unikla mi však česká předkapela, kterou naštěstí stihl Petr z naší party redakce: Večer otevřela v podstatě neznámá, avšak ne nová, pravá bandzonovská kapelka Vellocet Roll. S jediným singlem na bandcampu bylo docela těžké odhadovat, s čím budeme mít tu čest. Nebýt skinny jeans zpěváka a hipsterů v publiku, vypadalo by to jako zpátky v sedmdesátkách. Tak upřímné, syrové a samozřejmé to bylo. A hlučné. Velmi důstojná otevíračka večera.

V létě se nám hošíci z města Aarhus poprvé ukázali na festivalu Creepy Teepee. V Kutné Hoře se jim to však nepovedlo rozbalit tak dobře jako letos na pražské Sedmičce. Čtveřice tentokrát zvolila méně barevné oblečení a tvrdší look. Dvaadvacetiletý Mikkel s účesem ve tvaru hrnce a černými vysokými (možná až moc) tepláky se pevně chopil své frontmantské pozice a o své kumpány se téměř vůbec nestaral. Prakticky od začátku, kdy se rozezněl song God z nové desky These Thoughts Are Like Mandatory Chores, to v kotli pořádně jelo a bylo jasný, že si někdo spálil trávu. Kapela zahrála téměř všechny skladby ze svého repertoáru, včetně nových, které fanoušek zatím nemá šanci sehnat. Šestiminutovou Blue Uniforms v závěru protáhli o pár minut dýl a vypadalo to, že tenhle koncert posbírá jen pozitivní reakce. Ty se dostavily i od členů kapely, se kterými jsem měla možnost po akci mluvit. Až na to, že Mikkel neznal kapelu DIIV, působil děsně fajn a spíše jako hráč na housle v orchestru než rocker. Pochvaloval si i Prahu, kam jezdil od mala se svou rodinou a zajímala ho i česká scéna.

Osobně jsem akci nebrala jako koncert, ale spíše jako vyřádění se v úderném rytmu bicích, které Yung zvládají fakt na jedničku a rozedřených kytar tolik autentických pro skandinávskou novou vlnu rocku. Yung jsou přesně tím typem kapely, která se nepředvádí. Hraje ten nejjednodušší rock podkreslený drzými texty, o který se stejně nikdo nestará, všechny spíš zajímá, kdy přijde ten kytarový orgasmus a budou si moc strčit do toho chlapíka vedle, co tam celou dobu tak blbě čumí. Zbytečný pózy stranou. Tady se nehraje na avantgardu.

Share on Facebook Tweet a Link