Ušima Joss IV.

Vydáno 07.02.2016, ,

Můj původní plán byl v úvodu napsat, že poslední měsíc jsem neměla čas kvůli zkouškám a jiným záležitostem, ale pak mi došlo, že je to už tak moc ohraná přehejtovaná fráze, tak bude lepší ji vypustit.

Poslední dny se snažím poslouchat nejnovější singly a sem tam i celá alba kapel, ke kterým jsem dřív měla odstup (například Daughter, Savages nebo Bloc Party). Rozšiřuji si hudební obzory a hledám důvody, proč daná skladba či deska je natolik oblíbená u jiných hudebních žurnalistů. Chci být v obraze a už nekritizovat muzikanty, kterých jsem se poslechem ani nedotkla.

V mém výběru opět naleznete skladby novější i starší. Jako obvykle v nich převládá zasněnější nálada, jež se však mísí s agresí. A nějak tak jsem se na začátku roku cítila.

Day Wave – Drag

Jacksona Phillipse aka Day Wave jsem objevila díky mé ruské kamarádce, která má podobný hudební vkus. Zmínila ho ve svém videu best of za minulý rok. Jedná se o nový objev na kalifornské dreampopové scéně. Na kontě má zatím jen dvě EP, na kterých najdete spoustu podobně laděných skladeb. Mojí oblíbenou je cover New Order – Ceremony a singl Drag. Nedávno vyšla nová píseň s názvem Gone. Trochu intimnější kus, ke kterému se Jackson pro C-Heads magazín vyjádřil takto: „Sometimes I feel that in order to make something really honest, you have to almost be embarrassed for the people you know to hear it, and that’s how I felt about Gone. It’s definitely a personal song, but I hope that people can relate to it.“

Náročnějším posluchačům ho rozhodně nedoporučuji. Ti, kteří mají rádi The Drums, ho budou milovat.

The Last Shadow Puppets – Bad Habits

Po osmi letech se znenadání objevil nový song britského dua The Last Shadow Puppets. Na jejich melodickou kytarovku doplněnou orchestrem pod taktovkou Owena Palletta snad nelze zapomenout. Alex Turner mě teda v posledních letech, kdy se z něho stal egoistický frajírek, děsně štval, ale s příchodem nového singlu Bad Habits si uvědomuju, že se stává čím dál větší ikonou britské vlastenecké scény, která je svou arogancí pověstná. Při poslechu Bad Habits mám chutě někomu nakopat zadek. Je agresivní. Z Milese Kanea se stal drogový boss a Alex vystupuje jako jeho dealer. Jsem fakt zvědavá, jak jejich přestřelka dopadne. Uslyšíme prvního dubna na albu Everything You’ve Come to Expect.

inc. – the place

the place je už tři roky starý song bratrů z Los Angeles Andrewa a Daniela. Ti se na scéně objevili v roce 2010. Hrají příjemný sofistikovaný pop s prvky R&B, který by se myslím perfektně hodil na jeden z večerů festivalu Creepy Teepee. the place je uklidňující skladba, proto jsem ji poslouchala během zkouškového.

Sunbeam Sound Machine – Getting Young

Wow. Tak tohle je zasněnost největšího rázu. Úplně si dokážu představit, jak ji o prázdninách poslouchám cestou na náplavku. Jednoduchá brnkačka s textem „take me back to 1994, take me back to 1993…“ Vzpomínám, zasnívám se, má hruď upadá do hřejivého pocitu. Za Sunbeam Sound Machine stojí Nick Sowersby, který tvoří od roku 2013. Trochu mi připomíná Summer Heart nebo Fiancé. 

Porches – Be Apart

Za newyorským projektem Porches najdete vtipálka Bena Horowitze, jež před dvěma roky debutoval albem Slow Dance in the Cosmos, na kterém si zahrává s folkem a zní jako… no klasický Američan, co si na zápraží brnká s flaškou whiskey a hází sexistické vtípky na kolemjdoucí ženy. Letos se fanoušci dočkali velké změny. Ben se přesunul z předměstí do centra do vily s bazénem a vydává osmdesátkově laděné album Pool, který sice je stejně utahaný, ale nápaditější, hravější přesně jako singl Be Apart. Trochu jako Hot Chip.

Coals – November

Polská scéna mě poslední dobou baví víc a víc. Duo Coals pochází z městečka Gliwice nedaleko česko-polských hranic. Katarzyna a Łukasz hrají chladivý dream pop s nádechem folku. Hodí se na zimní večery u krbu s hrnkem teplého kakaa. Pár songů mají v polštině a nejvíce se vyjímá právě November. Bude se vám líbit, pokud rádi posloucháte třeba CocoRosie.

V mém Spotify playlistu bohužel není, takže přidávám odkaz na SoundCloud: https://soundcloud.com/coalsmusic/november.

Daniel Spaleniak – Back Home (feat. Katarzyna Kowalczyk)

U našich sousedů ještě zůstanu. Přítel již zmiňované Katarzyny, je totiž také známý zpěvák. Daniel Spaleniak je něco jako naše Jéčko. Má výrazný mužský hluboký hlas a ostré struny. V roce 2014 vydal první album s názvem Dreamers. Už název mě trkl do očí, takže jsem si poctivě poslechla celý obsah a ten mě moc zaujal. Daniel má navíc krásné vizuály a své klipy točí především v prostředí zamlžených fjordů jako jeho nový singl Back Home, na kterém se podílela i Katarzyna. Ta napínavá kytara v prvních minutách je naprosto dokonalá a klip podtrhuje jeho talent pro dotaženost a cit pro umění. 

Klip natočila fotografka a režisérka Weronika Izdebska. Weronika stojí za projektem „ovors“. Doporučuji se podívat na jeho stránku. Tvoří pohádkové fotografie přírody a portréty.

Disappears – Joa

Trochu přitvrdím. Agresi v mém výběru tentokrát vedle The Last Shadow Puppets ztělesňují chicagští Disappears. Garagepunková legendární čtveřice, která se zrodila v roce 2009, kdy se vydala na tour s Deerhunter a Tortoise. Přiznám se, že k Disappears mám stále malinko odstup. Zatím jsem poslouchala jen starší desku Pre Language, která na mě sem tam byla možná až moc krautrocková a „dospělácká“, ale zase věřím, že před rokem na Sedmičce to musela být bomba. Jak tak poslední dobou chodím víc a víc na Strahov, tak si uvědomuju, že klasické nástroje jsou stále mnohem víc než přihrbený DJ s Macem za pultem. Je to něco jako když sochař vysochá sochu vlastníma rukama bez pomoci 3D tiskárny. Skoro šestiminutová Joa mě baví dlouhou předehrou se zasekávajícíma se kytarama a dravým projevem frontmana Briana Case. Rozhodně mám v plánu jim dát větší šanci.

Josefin Öhrn + The Liberation – Take Me Beyond

Kdyby se nejmenovala stejně jako já, tak si jí snad nikdy nevšimnu. Josefin Öhrn pochází ze Švédska a s klukama z The Liberation hraje klasický ženský rock; něco jako Daughter nebo i Savages. Název debutového alba Horse Dance přesně vystihuje její tvorbu. Během poslechu si představuju stádo černých koní, které uteklo ze stáje a nevědě kam prchá tmavým lesem.

Burial + Four Tet – Nova

Tento song jsem poznala až z výběru Igora Brusa pro Rádio Wave, který celý rozhodně stojí za poslech. Pouštím si ho i několikrát za sebou. Nabíjí mě a dobře se při něm pracuje. Burial a Four Tet už se znají od vysoké školy Elliott School v Londýně, kde studoval mimo jiné i zpěvák z Hot Chip. Nova je čtyři roky starou skladbou. Jedná se již o třetí spolupráci těchto dvou významných elektronických mágů. Jemné úryvky vokálů mísící se s hustým proudem zvukových vln dohromady tvoří harmonický celek.

Na Spotify ho nenajdete, takže přidávám odkaz na SoundCloud: https://soundcloud.com/four-tet/burial-four-tet-nova

Share on Facebook Tweet a Link