Peter Hook & The Light // Naplněné očekávání

Vydáno 31.01.2016, ,

Už od půl šesté se pasáž Lucerna začala plnit lidmi se záznamem rádiových vln hvězdy na tričkách. Všichni měli jedno společné, touhu slyšet a vidět naživo jednoho člena Joy Divison (nebo New Order) a alespoň trochu zažít ten pocit, který museli prožívat mladí lidé v sedmdesátých letech při zrodu post-punku.

Nad podiem nás uvítaly dvě obrovské plachty s artworkem jediných dvou alb Divize rozkoše a před nimi se vyprodaný Music Bar postupně plnil do posledního místa. Show začala už v sedm, měla být dlouhá celé 2,5 hodiny. Peter Hook hrdě vstoupil na podium. Dnes pán těsně před šedesátkou, ale s tetováními, tričkem Fac Off a basou proklatě nízko u pasu, pro které z něj stále čiší jakési frajerství. 

Kapela nažhavila publikum tanečnějšími songy New Order. I když jsem jejich stylu nikdy nepropadla, přesto jsem se nenudila. Následovala krátká přestávka, kdy hudba z repráků hrála tak nahlas, že jste si stejně s kamarády nemohli sdělit prozatímní dojmy. Pak náhle atmosféra potemněla a nastoupily songy z Closer pěkně popořadě. Syrovější hudba a hutné basy lahodily mým uším mnohem více, i publikum přivítalo tóny první skladby vřelým jekotem. Problémy s praskajícím monitorem na chvíli bohužel odklidily kapelu z jeviště, ale za chvíli už byla zpět, dokončila druhý set a s Disorder načala éru neznámých potěšení.

Peter Hook & The Light
Peter Hook & The Light © Jan Kuča

Starší chlapíci v černých tričkách kolem zpívali z plných plic a často si i poskočili. Vždy, když vidím, jak si někdo po třicítce tak užívá a vrací se myslí do mládí, hrozně mě to potěší. Skákala jsem s nimi. Jiné věkové složení bylo vidět i na používání techniky. Občas si něco vyfotili, ale jinak displeje mobilů téměř nerušily kompaktní hudební show. Se zavřenýma očima jsem si chvílema připadala jako v sedmdesátých letech. Peter Hook má celkem podobně hluboký hlas jako Ian Curtis. Zpíval obstojně a ještě si zvládal hrát ty vděčnější party na basu.

V přídavku zahráli mou vysněnou Dead Souls s jednou z nejlepších předeher světa. Při Transmission všichni křičeli: „dance, dance, dance, dance, dance to the radio!“ a „love will tear us apart“ si publikum střihlo chvíli do ticha.

Krása. Kdyby to Curtis viděl, určitě by byl rád, že Hooky pokračuje v jeho odkazu.

Share on Facebook Tweet a Link