Editors // Jako ve snu

Vydáno 13.12.2015, ,

Po dvou letech se do Prahy vrátili Editors. Dvakrát již dokázali zaplnit Lucerna Music Bar - prvýkrát s tehdy ještě neznámými The Maccabees, podruhé s Balthazar jako předskokany. Tentokrát ovšem vyměnili komorní Lucernu za vyprodanou Roxy.

Předkapelou se nyní stala banda z Londýna, která si říká Public Service Broadcasting (PSB). Ti u nás už letos vystupovali (21. května 2015 v Chapeau Rouge), ale nyní měli mnohem větší publikum.

Public Service Broadcasting
Public Service Broadcasting © Jan Kuča

Během svých čtyřiceti pěti minut dokázali představit svoji instrumentální hudbu s bravurními kytarovými kousky. Vypadali jako tři nerdi, kteří celý semestr nevylezli z vysokoškolské koleje, ale hráli jako mazáci. Většinou předkapely nebudí tolik zájmu a pozornosti a většina lidí dojde až na „hlavní hvězdu“ večera. Ovšem PSB dokázali, že i jméno, které není napsané na lístku, může směle konkurovat dalšímu zážitku večera. PSB vydali v listopadu svoje EP Sputnik/Korolev, ze kterého zahráli songy jak Sputnik, tak i Korolev. Zazněly ale i jejich hity Signal 30 nebo Spitfire. Song GO! považuji za jejich úplný top top, ale po songu Everest s jejich projekcí, která byla o výpravě právě na tuto osmitisícovku a fakt mne dojala, jsem přidala pomyslné srdíčko i této skladbě. 

Tahle banda využívá instrumentální hudby a mluveného propagačního slova starých filmů, to vše ještě doplňují související projekce. Kdo přišel tedy až na samotné Editors, přišel o hodně. PSB dokázali posunout zajímavost hudby zase o pořádný kus dál. Troufám si říci, že téměř pro každého to bylo velice příjemné překvapení. Sama za sebe můžu říci, že už je to pěkně dlouho, co mne dokázal support tolik uchvátit. Nepodceňujte předkapely!

Public Service Broadcasting
Public Service Broadcasting © Jan Kuča

Je až zvláštní, že vždy, když jdu na Editors, tak prší. Naštěstí tentokrát se koncert konal pod střechou, takže jsme nemuseli zmoknout jako tehdy rok nazpět na slovenském Grape festivalu. V říjnu vydali album In Dream, na jehož coveru je Tom v zářícím kuželu světla, a právě takto zahájili svůj set songem No Harm, který je z nové desky. Nepřišli na stage za zvuků intra, ale v tichosti začali hrát tuhle líbeznou baladu. Tomův hlas křehce pěl „Don't harm, no harm“, a tenhle gradující song získal pro mne osobně úplně nový rozměr. Editors se hned po prvním songu dočkali neutichajícího potlesku, který následoval téměř po každém dalším.

Editors
Editors © Jan Kuča

S novou desku proletěly světem internetu informace o tom, že Editors už se nechtějí vracet ke starším deskám a chtějí být více elektroničtí. I když nové In Dream zní odlišně od předchozích alb, tak v ní pořád nacházíte ty staré dobré Editors. Jsou stále skromní, vděční, pokorní. I přes Tomovu hlasovou indispozici jste na jeho výkonu nic nepoznali. Ve výškách se sice trochu krotil, ale já jsem to v euforii, že je opět vidím a slyším, ani nezpozorovala. Editors mají na živo všechno, co byste očekávali od koncertu: výborné kytary, teatrálního Toma a především obrovské charisma, kterým oplývá každý člen.

Nové songy zněly živě a výtečně, rovněž ale i ty staré. Roxy se dočkala před pár dny nového zvuku a bylo to opravdu znát. Už si nepřipadáte jako za sklem, které vás odděluje od kapely, teď jste se mohli stát i skutečnou součástí. Editors neměli klasický backdrop, který byste očekávali, ale obrovskou, vysokou „betonovou“ zeď, která mi trochu připomínala otrhané stěny v klipu Marching Orders.

Editors
Editors © Jan Kuča

Prokládání starých a nových songů působilo promyšleně a nenašli jste žádnou slabou chvíli v setu. Ať už se jednalo o výborně znějící Sugar z předposledního alba, která má obrovský potenciál, nebo o sborově znějící Salvation, kterou publikum zpívalo z plných plic jako jeden člověk. Právě při Sugar jsem se rozhlédla kolem a viděla jsem nejen jiskry v očích zapálených fanoušků, tak i přeplněný balkón, který burácel nadšením. Při starších Blood, An End Has a Start, Eat Raw Meat…, The Racing Rats nebo Munich duněla nejen podlaha, ale i strop. Roxy se otřásala v základech a kdyby se posunula o metr dál, nedivila bych se.

Editors
Editors © Jan Kuča

V setlistu nechyběla ani moje nej nej All Sparks. Novější Life Is a Fear má tendenci znít jako song od Depeche Mode, ale i tahle nová poloha Editors funguje, a to fakt dobře! Musím dodat, že Editors jsou přesně tou kapelou, která působí na vaši emocionální stránku, především protože jsou sami sebou a jejich hudba se vám dostane pod kůži. I tentokrát jsem uronila při Smokers Outside the Hospital Doors slzičku, protože mě vážně vždycky dostane.

Na úkor novinek z In Dream vynechali třeba Someone Says nebo You Don’t Know Love, což je obrovská škoda. Jako přídavek zvolili po desetiminutovém burácení pouze Papillon, který byl „ošizen“ o Tomovy kreace na piáně a nebyl už tak hlasově kvalitní, jako předchozí songy. Zamrzelo, že na závěr nezazněly největší nové hity Ocean of Night a Marching Orders.

Koncert byl opravdovým hudebním zážitkem, který jen tak něco nepřebije protože:
1) koncerty Editors si prostě pamatujete, máte je v živé paměti (taky možná, že si je pamatujete a vnímáte atmosféru koncertu plnými doušky a pak se stane, že napíšete o songu, který hráli na jiné akci v jiné zemi, ale máte v to tak živé paměti, že se pak hádáte, zda ji doopravdy hráli.)
2) nové album zní naživo fakt dobře a staré jsou zkrátka srdcovky <3
3) pokud je milujete, není co řešit.

Setlist

  • No Harm
  • Sugar
  • Life Is a Fear
  • Get to Heaven
  • Blood
  • An End Has a Start
  • Forgivness
  • All Sparks
  • Eat Raw Meat = Blood Drool
  • The Racing Rats
  • Formaldehyde
  • Salvation
  • Fingers in the Factories
  • Smokers Outside the Hospital Doors [Acoustic]
  • Bricks and Mortar
  • All the Kings
  • A Ton of Love
  • Nothing
  • Munich
  • -
  • Papillon
Share on Facebook Tweet a Link