Westkust // Vi älskar Prag

Vydáno 06.12.2015, ,

To, že se ten samý den, kdy se vrátím z výletu z Istanbulu, ještě ocitnu na pražské Sedmičce a stihnu si navíc před tím umýt vlasy, se mi zdálo fakt nerealistické. Kupodivu jsem nakonec měla energii na rozdávání, mohla si v klidu vybalit a hurá na Strahov!

Kapelu India jsem tentokrát vynechala. Nebydlím zrovna blízko a už jsem je dvakrát naživo (a určitě ne naposled) viděla. Podle posledního songu to ale musela být pořádná noise nakládačka. Ještě u vstupu jsem v plátěný tašce lovila špunty do uší. Ty sice během vystoupení Westkust byly nezbytný, ale udržet je po celou dobu v uších, se ve finále ukázalo jako celkem nemožné. V moshpitu se skupinka mužů středního věku nechala strhnout prudkými kytarami a po celou dobu byla prakticky k nezastavení. Podle vzhledu mi bylo jasný, že tihle týpci o kapele nevědí pranic a na koncert se pravděpodobně přišli jen opít. No comment. Ale na druhou stranu Westkust jsou příkladem kapely, která kvalitním zvukem zrovna neoplývá. Během ní vám nezbývá nic jiného, než si pořádně zaskotačit a během kytarových sól předstírat, že v ruce držíte kytaru a imaginárně na ni hrát. Člověk prostě občas potřebuje vypnout a dát si pauzu od do puntíku doladěných show. I přesto z počátku při songu Drown měli Westkust natolik hrozný zvuk, že jsem ho poznala i já. Ta, která vepředu s flaškou Plzně dupala do země a kroutila se sem a tam. Naštěstí nekvalitní ozvučení zaregistrovali i samotní hudebníci a jelo se dál. Kapela toho v rukávu zatím moc nemá, tak na oplátku zahrála dvakrát nejoblíbenější Swirl, a poslouchače tak po okraj naplnila štěstím. 

Všimla jsem si, že pro vystoupení skandinávských kapel je vůbec typické si ničeho kolem nevšímat a předstírat, že je to celé vůbec nebaví. Arogance spojená s introverzí je mi však do jisté míry přitažlivá. Zpěvačka Julie Bjernelind by si za nafoukaný projev, během něhož je zahleděná pouze do země a sem tam se prohrábne ve vlasech, zasloužila pár facek. Jedná se však o záměr, který někdo klidně může pochopit jako špatný vtip. Pak v backstage s cigaretou v ruce sedí a povídá, že v Praze zažili nejlepší publikum z celé evropské tour a obdivuje Creepy Teepee pro svou různorodost kapel.

Westkust nikam nespěchají. Momentálně pracují na novém LP, datum vydání je však ještě ve hvězdách. Pak se z rohu ozvalo: „Do you have a weed?“ Tak si přisedám ke kytaristovi, který měří asi tři metry, a dozvídám se, že vedle Westkust a Makthaverskan pracuje na sólo projektu. Více mi prozradit nechce. Je to prý tajné. Chválí mi boty. Kamarádka sedící naproti zase obdivuje bubeníkův kožich a diví se, proč na stole leží nedojedený kuskus. „We try to not eat meat these days,“ říká a v místnosti se objevují produkční, kteří tlačí na kapelu, ať vybalí slibovaný merch. Těm se do prodeje evidentně vůbec nechce a do dodávky postupně začínají nakládat nástroje. Praha byla jejich poslední zastávkou. Slibují, že se u nás ještě určitě zastaví a venku v mrazu bez bundy se spolu loučíme.

I přesto, že celý koncert působil spíše jako zkouška kapely, klidně na ně zajdu znova a ráda s nima posedím někde v hospodě. Je to fajn banda.

Share on Facebook Tweet a Link