Ušima Joss III.

Vydáno 18.11.2015, ,

V říjnu a začátkem listopadu jsem se kupodivu vrátila k mnohem elektroničtějším projektům, o kterých bych ještě před rokem mohla říct, že jsou nuda. K poslechu mě nutí leckdy sychravé počasí, kdy bych se nejraději zachumlala pod peřinu a pozorovala blikající vánoční světýlka, která zdobí rám mé postele.

Black Atlass – Haunted Paradise

Pod tajuplným jménem Black Atlass stojí devatenáctiletý muzikant a producent Alex Fleming. Ten pochází z Montrealu, ale nyní žije v Londýně. Před pár lety jsem byla nadšená z jeho singlu Paris, kde se pod tíhou pianových kláves nádherně vyjímal Alexandrův napínavě vzrušující hlas. A právě ten ho provází i na nové skladbě Haunted Paradise. „Living in haunted paradise. Mixing your blood with whiskey wine...,“ zpívá. Black Atlass je frajer, ale zároveň i děsnej romantik, který je schopný se pro lásku klidně i poprat.

Splashh – Pure Blue

Skate, milkshake, Florida, rozdrbaný džíny... tohle všechno mi evokují londýnští Splashh. Kapela pod taktovkou zpěváka Toto Vivian (doporučuju si poslechnout song Washed Away), který si ještě donedávna jel svůj vlastní projekt. Splashh jsou totálně bezstarostná partička a jejich nový singl Pure Blue se vrací tomu nejjednoduššímu, co může surf rock nabídnout. Pro někoho možná nuda a žádná dokonalost, pro mě relax a vyřádění se v jednom. A skvělý nákop, když se zrovna někam chystáte na party. Při poslechu Splashh rozhodně nemá cenu se zamyšleně koukat z okna, ale třeba po pokoji dokola jezdit na kolečkové židli.

Blood Orange – Sandra’s Smile

Devonté Hynes je láska a dovoluji si ho přirovnat k Prince nebo klidně i k Michaelu Jacksonovi. Sandra’s Smile je dotažená do posledního tónu a ať už chcete nebo ne, Devonté vás zatáhne do newyorského gangu svých přátel, kteří vzpomínají na Sandru Bland. Ta byla nalezena mrtvá v texaské věznici, kde seděla za menší prohřešek. Pravděpodobně se jednalo o sebevraždu.

Devonté Hynes se ostře angažuje proti nesnášenlivosti černošské komunity ve Spojených státech a sám se ke kruté realitě vyjadřuje na sociálních sítích: „America is in the middle of an act of terrorism right now, and black people are being attacked and killed every day. Every day I wake up and it becomes harder for me to interact with my friends and the world around me. I am scared, scared for myself, for my family, for my brothers & for my sisters.“

I klip ke Sandra’s Smile není zrovna „barevný“ a je cítit, že Blood Orange se jen tak nevzdá. 

Kisses – A Groove

A teď trochu pozitivnější záležitost. Kapela Kisses z Los Angeles již od začátku kariéry podávala sladké míchané drinky v podobě zamilovaných chytlavým melodií. Tento rok vydali třetí album Rest in Paradise. A název myslím, že mluví za vše. Vybrala jsem song A Groove, při jehož poslechu se zkrátka nenudíte a lehkým tanečkům sedmdesátkového disca se nevyhnete. Duu Kisses to natolik spolu ladí, až se dočkalo miminka, které přišlo na svět teprve nedávno.

Romare – Motherless Child

Romare spadá pod velkou nahrávací společnost Ninja Tune, takže očekávejte záruku kvality. Jedná se o producenta jménem Archie Fairhust, který svou tvorbu pojmenoval podle afroamerického umělce Romare. A Afrika ovlivnila i Archieho tvorbu, a to především na jeho EP Meditations On Afrocentrism, kde používá bubínky. Motherless Child je příjemnou downtempo house skladbou. Pokud vlastníte kavárnu, třeba v Karlíně, tak please, Romare zařaďte do playlistu. Já se pak u vás zastavím na kávu.

Guerre – Rashad (Loose Pace)

A u downtempa ještě chvíli zůstaneme. Guerre působí od roku 2007 a pochází ze Sydney a bude se vám líbit, pokud máte rádi melancholičtější tiché elektro jako například Vondelpark či Blue Hawaii. Píseň Rashad připomíná lehký letní déšť, který během spánku pomaloučku hladí vaše ušní lalůčky.

Turtle – Silent Weapons

Londýnský producent Turtle je můj čerstvý objev. Minimalistické půlnoční elektro. Oficiální stránky hudebníka nejsou dostupné a jeho tvář se schovává pod strašidelnou maskou s dlouhým nosem. Poslední deska Colours však rozhodně stojí za poslech. Už nemám, co dodat.

Glitterbug – When The City Was Bare

Pamatuju si, že prvně mě zaujal vizuál desky. Šedá skaliska, bez nápisu... autorem je izraelská umělkyně Ronni Shendar, jež v minulosti natočila klipy pro Gold Pandu či Christiana Lofflera. Nejintenzivněji však spolupracuje s Tillem Rohmannem aka Glitterbug, kterému vytváří projekce na jeho živá vystoupení. V základu velmi minimalistickou tvorbu Glitterbug tak posunuje o kousíček výš. Z koncertu se stává umělecké dílo. Debutové album Dust vyšlo před rokem a dovolím si použít nálepku „techno“. Myslím, že pražský Polygon by ho klidně mohl pozvat. Baví mě prazvláštní chladivá nálada, která panuje při poslechu celé desky. Glitterbug se vás nesnaží strhnout k tanci, ani šokovat zbytečně noisovými prvky. Zmrazí vás.

Blackbird Blackbird – Hold On

A ten, kdo vás zaručeně rozmrazí je Blackbird Blackbird. Vzpomínám na vynikající pražské vystoupení v Basementu, kdy mě sice non stop ovíval větrák, ale to je jedno, protože jsem si připadala jako ti ptáci na jeho projekcích. Hawajčan Mikey Maramag letos vydal album Strawberry Light a ta je nabušená tanečními songy. Vybírám Hold On. Proč? Ani vlastně nevím, ale baví mě energie, která z něj čiší. Klasický jednodušší večírkový song. Nic víc, nic míň.

The Yellow Traffic Light – Cole Drives Too Fast

Italští DIIV? Jako vážně? Si děláš srandu, ne? Je to tak. Kapela The Yellow Traffic Light pochází z Turína z vynikajícího labelu We Were Never Being Boring. Když jsem tuhle čtveřici objevila, řekla jsem si, že se musím zaměřit na italskou scénu, takže za pár dní čekejte na Strobo článek věnovaný italské nové vlně. The Yellow Traffic Light jsou děsně fajn. Nenucený psychedelický shoegaze s kapkou italské teplé krve.

Share on Facebook Tweet a Link