Son Lux // Now I want to be free

Vydáno 02.11.2015, ,

Po roce se do MeetFactory opět vrátilo americké trio Son Lux. Na minulém koncertě jsem nebyla, protože tehdy mi byli cizí. Letos po zhlédnutí záznamu z Pitchforku festivalu jsem dospěla k názoru, že ten koncert bych si neměla nechat ujít. A návštěvy jsem teda vůbec nelitovala!

Předehry se ujala zpěvačka Olga Bell, jež se narodila v Moskvě, vyrůstala na Aljašce a dnes žije v New Yorku, kde se pravděpodobně seznámila i se Son Lux a nazpívala s nimi song Redone. Čekala jsem nudné utahané elektronické vystoupení. Nakonec se z koncertu vyloupla nesmírně milá show, během které se Olga usmívala od ucha k uchu a celé to vypadalo, jako když pod stromečkem právě rozbalila elektronické pianko a teď si s ním v obýváku nadšeně hraje. Synthy vyplavaly na povrch natolik, že před stagí se vytvořila jedinečná zvukově hutná atmosféra, která vsadím se, že byla cítit i vzadu. Předností Olgy jsou hebké, sem tam možná moc procítěné vokály, až jsem si párkrát vzpomněla na Björk, propletené ostrými klávesami piana a elektrobubínků. Jsou oxymóronem, který mě na ní zaujal nejvíce. Každopádně Olga Bell zní naživo mnohem originálněji a chytlavěji než na své desce Incitation. Jo a lacláče jsou furt v módě?

Olga Bell
Olga Bell © Jan Kuča

Obavy z mačkání během vystoupení Son Lux se naštěstí nevyplnily. Kolem mě stálo dost cizinců, kteří sice během Olgy neustále kecali, po prvních krocích Son Lux však byli nuceni utichnout. Psst. Son Lux je taková detektivka. Kapela, během níž musíte dávat pozor na každičký tón, aby se vám ve finále v hlavě vyplodila skládačka líbivých zvuků a jakmile ztratíte niť a upnete se pouze na zpěvákův leckdy patetický přednes, uším lahodící pocit vyprchá. Tím chci říct, že v kapele má každý nástroj své místo a jeden bez toho druhého by nemohl žít. Nebo možná kytarista Rafiq Bhatia? Jeho ostré struny kytary, jež se z oparu syntezátorů probodávaly ven, jsou totiž jednoznačně tím nejlepším subsystémem celého tria. Frontman Ryan Lott mě při poslechu alba občas nesmírně tahal za uši. V MeetFactory jeho projev naštěstí nepůsobil tolik teatrálně, až tedy na song Now I Want. A tak došlo i na gesta. Ryan začal zvedat ruce a nabádat publikum, aby s ním zpívalo: „now I want to be free“ a k tomu houpavě tleskalo jako při gospelu. Trapný pocit mě zasáhl v moment, kdy zpěvák ne a ne přestat a koncert se převrhl v lehce komickou show. Publikum si kapela získala i během opěvovaných singlů Lost It to Trying nebo Easy. Jako příznivkyně výrazných pianových linek jsem si pošmákla na písni Ransom

Co Son Lux ale zvládá na jedničku, je prudká změna melodií, jako když ze zatepleného klubu vylezete o půlnoci na namrzlou ulici. Doslova vás chlad praští do tváře. A přesně tak na mě působilo jejich pražské vystoupení. 

Son Lux
Son Lux © Jan Kuča
Share on Facebook Tweet a Link