Neon Indian – VEGA INTL. Night School

Vydáno 16.10.2015,

Neon Indian patří mezi nejosobitější muzikanty vůbec. Někdo mu před šesti lety, kdy vyšlo první album Psychic Chasms, musel do hlavy vštípit: „Buď svůj“. Jinak to není možné. Tehdy se jednadvacetiletý Alan Palomo s mexickými kořeny vyloupl s hravou samply nabitou deskou, která si díky své divnosti zasloužila uznání Pitchforku, jež ji zařadil mezi nejlepší alba roku 2009. Kdo by to byl čekal od člověka, jež vystudoval film a je zarytým fanouškem Stanleyieho Kubricka. Po dvou letech snad všechny z nás zasáhla hitovka Polish Girl. Lacině nastrojená, avšak děsně chytlavá syntéza umělých až kosmických zvuků a Alanův perfekcionistický slovní projev. Tenkrát pro mě tenhle song byl must have v iPodu a denně jsem ho jela cestou na gympl.

Po oznámení nové desky VEGA INTL. Night School jsem doslova vyskočila od stolu a začala se na ten další vodopád dovádivých písní těšit. U Neon Indian je totiž vždycky jasný, že nic smutného vám neuvaří.
Mnohé cool kapely se v dnešní době urputně snaží o to, aby na nové desce byl patrný jejich pokrok a zněli aspoň trochu jinak. Posluchačům pak spadne huba, ale to, že jejich miláčci mimo jiné nechtěně kopírují ostatní, jim nedochází. Pak je tu Neon Indian, kterýmu je vlastně úplně jedno, že zní jako reklamní znělky před dvaceti lety. Otázkou však zůstává, proč nás tahle „kýčovitost“ tak nesmírně baví. A já se ji s trochou nadsázky pokusím rozluštit.

Noční škola startuje minutovým intrem Hit Parade, jež se rozezvučí jako když do hracího automatu hodíte mince a ten začne vydávat absurdní souzvuky a zběsile blikat jako jedoucí sanitka. Následuje skok do singlu Annie. Píseň, ve které Alan marně hledá ve městě ztracenou Annie, která mu stále neodpovídá na mobil. Klasická moderní scéna s přídavkem osmdesátkové funky vlny, která se ve třetí minutě rozleje do dramaticky patetických elektro bubnů. 

Neon Indian si zahrává s kýčem a možná se až příliš vyžívá v sekavých bičovaných rytmech, jež jsou patrné ve skladbách Street Level, Smut!. Žádná čistá melodie.
Slumlord s rytmickým piánkem v úvodu patří mezi mé nejoblíbenější skladby z alba. Baví mě ozvěnovitá vsuvka a následný ponor do Slumlord’s Re – lease. Představuji si diskotéku kdesi na italském pobřeží – drinčíky s paraplíčky, barevné žárovky a usmívající se tanečnice s trvalou, které rozmazaně tančí před zraky diváků u televizních obrazovek. Křišťálový dozvuk o sebe ťukajících pohárů s piňa coladou se rozezvučí v Techno Clique. Psychedelicky laděná skladba je odbočkou od sekavých leckdy až nepříjemných tónin a zpestřením alba. Následná Baby’s Eyes začíná jako znělka české komunistické kriminálky. A zkrátka v samotném závěru desky mám pocit, jako když přepínám televizní kanály a soused mi na střeše naschvál otáčí anténou.

Nádech písní mě nutí vrátit se k nakousnutému pojmu „kýč“. V tomto směru se však nejedná o kýč jako estetickou závadnost, ale jako ironii, která čistě pramení z abnormálního nadšení pro nekonvenčnost. Neon Indian sice v nové desce sem tam šlápnul vedle, málokdy však u muzikantů cítím tolik radosti z muziky jako u něho. Připomíná mi Mac Demarca, který ať udělá průměrnou desku, lidé mu budou vždy líbat nohy, protože má dar od Boha být přirozeným talentem a za všech okolností zůstat svůj.

" title="
Share on Facebook Tweet a Link