Ušima Joss I.

Vydáno 08.09.2015, ,

Nedávno jsme večer byla výjimečně doma a zaposlouchala se do hudby, kterou mám uloženou ve Spotify a denně si pouštím. U spousty songů si při každém poslechu říkám, že jsou naprosto fantastický a nejde, abych si je pro sebe do nekonečna schovávala a s nikým ten pocit radosti nesdílela. Tak jsem se rozhodla, že vám každý měsíc budu přinášet pravidelnou rubriku mých hudebních tipů.

Ze začátku s tím asi budu mít trochu problém, protože úplně nerada se s někým dělím o písně, ke kterým mám určitý citový vztah. Ale sem tam si všímám toho, že někteří lidé poslouchají dokola ty samé interprety. Chce to změnu.

Jestli máte muziku opravdu rádi, tak ji neposlouchejte jen povrchně a objevujte!:-)

Tropics – Harbor

S kapelou Tropics mám už dlouholetý vztah. Vše začalo před dvěma roky songem Home & Consonance, kde jsem se pomalu seznamovala s jejich klasickým lehce melancholickým nádechem. Poprvé jsem je poslouchala na dovolené v italském Caorle, kde jsem se po obědové pauze válela se sluchátkama v posteli. Letos vydali debutové album Rapture. Srdcovou záležitostí je pro mě píseň Gloria, která mi stále více připomíná první desku kapely The XX. Taky cítíte to hladivé napětí při jeho poslechu?

Tento měsíc Chris Ward aka Tropics sdílel nový song s názvem Harbor. Ten v sobě sice nese prvky R&B, ale opět lahodí mým uším. Cítím vzrušení z britské angličtiny a zároveň protáhlých synthových prvků. A Chris je navíc fešák. A nedávno mi lajkoval pár fotek na Insta, tak jsem si opět připadala jako teenage.

Gauntlet Hair – That’s Your Call

Gauntlet Hair už je bohužel rozpadlé duo z Denveru, které si napříč jejich dvěma deskami potrpí na velkou škálu rytmů. Ta debutová s příšernou grafikou přebalu je typickým příkladem lo-fi muziky s experimentálními prvky. Chlapci se s vervou pouští do zašpinělých rytmů a vůbec celé to album působí jako dema. That’s Your Call je pro mě pozitivní písní, kterou si ráda pouštím na autobusové zastávce při cestě do centra. Má v sobě takovou prazvláštní energii, která ve finále nabudí sluníčkovou náladu.

Seekae – Another

Sestra Anička mi tuto australskou kapelku doporučila tak před měsícem. Já se k ní dostala až teď, protože k hudbě, kterou mi někdo doporučí, mám prvně odpor a odmítám ji poslouchat. Omylem jsem si pustila song Another a byla unešená. Něco tak kvalitního jsem totiž dlouho neslyšela. Rok stará deska The Worry se nese v duchu glitch elektra s procítěnými vokály Alexe Camerona, jehož můžete poznat i na obale desky. U pomalejších songů jako Monster mi připomínají Balthazar. Jako dělané na babí léto! A jestli vás až tak dostali, tak 17. září si na ně zaskočte do Berlína.

Gengahr – She’s a Witch

Tato čerstvá kapela z Londýna, která si zakládá na co nejjednodušším indie, nikoho neurazí. Tento rok je BBC Radio 1 zařadilo do svého playlistu, a dokonce si chlapci zahráli i na Glastonbury. Stejnak si myslím, že v záplavě tucet indie rockových interpretů se snadno ztratí. Našlápnuto však mají hodně dobře. 

NOGAWA kazune – Regulus

Ani letos jsem si nemohla nechat ujít pražský Fashion Week. Opět se odehrával v nádherných prostorách ZIBY, jehož místnosti se mohou pyšnit i vynikající akustikou. ODIVI v doprovodu NobodyListen. Sport versus půvabná elegance. Naprosto TOP. Ale při závěrečném defilé přehlídky Moniky Drápalové mě nejvíce zaujala ambientní skladba Regulus od naprosto neznámého jména NOGAWA kazune. Z názvu cítím paletu barev japonských javorů. Skladba je pro mě příjemným zpestřením mého playlistu. Nic agresivního. Čistá duše. Komorebi.

Brothers in Law – Leave Me (Shadow Ii)

Popravdě nikdy jsem netušila, že i Italové umí dělat dream pop. Po poslechu podobné kapelky Be Forest jsem však na dlouho změnila názor (dodnes mě mrzí, že jsem propásla jejich koncert v Café V lese). Brothers in Law jsou čtyři, pochází z Pesara (uprostřed Itálie) a na první pohled se tváří hroozně moc indie. Barevné košile, úzké kalhoty a knírky. Necítím ani trochu italské krve a strašně mě baví. Leave Me je snad ta nejpozitivnější píseň, co tu pro vás teď mám a poslouchala jsem ji prakticky celé letní prázdniny. Dream pop bude stejnak navždy můj nejoblíbenější hudební žánr. Žádný jiný mě tak moc nevystihuje.

Leisure – Got It Bad

O této kapele z Nového Zélandu nenajdete na internetu pra nic. Na kontě zatím mají pouze dvě skladby a na jejich Instagram profilu slunečním světlem zateplené fotografie. Leisure prostě nikam nespěchají a raději se opalují. 

Share on Facebook Tweet a Link