Grape je láska

Vydáno 20.08.2015, , ,

Grape má vždycky trochu smůlu. Všechno je promyšleno do posledního detailu, ale nějaká ta proměnná zklame. Buď je to lidský faktor, kdy opilí „fanoušci“ zkazí střízlivým zážitek z koncertu, anebo počasí, které festival přeruší nebo dokonce, jako letos, úplně ukončí.

Ale pojďme od začátku. Grape je pro mě srdcovka už od roku 2011, kdy na tento ročník ověnčený kapelami jako Interpol, Hurts nebo Marina & The Diamonds skoro už pamětnicky vzpomíná každý zúčastněný. Z tenkrát ještě zdaleka nevyprodaného festivalu odjížděli nadšení fanoušci, aby si své zážitky další dny sdělovali v hromadném chatu na Facebooku, hledali si své potenciální protějšky v davu při vystoupeních na dalších ročnících a kdy jim punc Grapu 2011 zůstává jako privilegium mezi ostatními návštěvníky.

© Jan Kuča

Skok do roku 2015: Grape je nejlépe vypadající festival na československé scéně, má vlastní dresscode, vizuály podle posledního trendu, poslouchá své fanoušky při výběru line-upu a občerstvení je pro všechny alternativy všežravců. Na své si přijde každý ať už je vegetarián, vegan, raw, paleo, neolit či spráskne úplně cokoliv. V areálu je několik velkých stanů pojmenovaných podle aktuálních sponzorů, za hlavní stagí autodrom. Z Grapu se pomalu ale jistě stává malá Pohoda a krade jí tak návštěvníky pod pětadvacet, kterým hudba Björk nic neříká. Byl letos podruhé vyprodaný, tentokrát ještě před začátkem. Dejme tomu ještě tři roky a bude to „vyprodáno“ bez soutěží o lístky a rozdávání lístků rezidentům Piešťan. Grape vždy proklamoval, že bude festivalem pro deset tisíc lidí, tak doufejme, že bude neoblomný i nadále a nebude chtít zvětšit svou kapacitu. Fanoušci budou muset oželet větší jména a na druhou stranu doufat ve více záchodů a sprch a zmenšení tak sálodlouhých čekání na všechno. Fronty, fronty, fronty.

Jako řešení se jeví zdražení lístků. Právě toto opatření by mohlo odfiltrovat nezkrotnou chásku opíjejících se lidí a vyřešit organizační a hygienické problémy. „Však hipsta, nie?“ Nechci sahat organizátorům do svědomí, ale kdyby se vrazilo stejné úsilí do těchto věcí jako do grafiky, byl by festival úplně jinde. Psychedelická tématika byla totiž bezchybná. Od nádherných pásek přes plakáty po nápisy a bannery všude v areálu. Top.

© Jan Kuča

A jak to bylo s námi? Bylo nás 6: Honza fotil, Kuba psal pro konkurenci a my ostatní si to jeli užít. Grape je úžasný v tom, že tvoří z neznámých lidí kamarády. Ať už se jedná o týpka na Maccabees nabízejícího svoje víno, nebo partičku od vedle, se kterou přečkáte bouřku. Zdravíme Lukáše a slečny z Náchoda. Grape je prostě láska, má všechno to, co správný festival má mít. Skvělou hudbu, proměnlivé počasí, fronty na pivo a hejtry.

A co se nám líbilo hudebně?

Markéta Neumanová

The Maccabees

Na hlavní stagi od půl deváté hraje pro mne největší očekávání letošního léta. The Maccabees. Kapela, na kterou se těsím už od doby, kdy vydali prvotinu Colour It In. Přicházejí na čas a začínají s Wall of Arms a pokračují dalšími peckami ze všech čtyř desek. Festivalový set je kratší, ale obsahuje samé lahůdky.

Setlist: Wall of Arms / Feel to Follow / Something Happiness / Love You Better / Kamakura / WW1 Portraits / Precious Time / Can You Give It / Marks to Prove It / Spit It Out / No Kind Words / Pelican / Grew Up at Midnight.

The Maccabees
The Maccabees © Jan Kuča

Nové skladby znějí opravdu velice dobře a nevybočují. Největším highlightem je song Precious Time, který rozhýbá doposud poměrně stagnující fanoušky a ti až do konce nepřestanou jásat. The Maccabees jsou spíše klubovou kapelou, ale dokázali si skvěle poradit i s desetitisícovým davem. Pro mne osobně bylo vidět The Maccabees největším zážitkem z celého festivalu. Ohromně mě baví, že Grape festival má vždy v line-upu někoho, koho chci vidět už tak dlouho. Loni Bombay Bicycle Club, předloni The Drums. Tak kdo to bude další? No mám pár přání, tak snad se mi vyplní. :)

Kadebostany vs. BRNS

Naše banda se rozděluje. Já jdu na doporučení kamarádů na BRNS a jsem nadmíru (nad Míru ne, ten je moc vysoký :-D) překvapená. Syrové kytary v dusném dunícím stanu. Zpěvák za bubny, zvuk tamburínky, zkrátka multi-instrumentalisti nás dostávají do kolen. Rozhlédnu se, vidím kolem sebe známé obličeje a je mi jasné, že jsem na správném koncertě. Kousek opodál stojí partička skvěle se bavících nadšenců, když se zadívám lépe, zjistím, že to jsou Balthazar! BRNS hrají hudbu, ve které najdete všechno, co máte rádi – teskný hlásek, důrazné bicí, vysoké falzety. Často vám něco připomenou, ale pořád si uchovávání svoji originalitu. Například při známém hitu Mexico mi připomínají velšské Los Campesinos. Ale noisová hudba nás baví, palce hore!

Triggerfinger

Posledním velkým jménem na hlavním podiu prvního dne jsou zmiňovaní šedesátníci. Zlatý backdrop, stejně tak, jako jejich pásky na ruce. Jejich outfit by jim mohl kdekterý hoch závidět. Wow, ta skvěle střižená a nápaditá „barokní“ saka! Kdo by čekal takto energické trio na závěr? Připomínají mi The Afghan Whigs na Pohodě před rokem nebo Queens of the Stone Age. Půlnoční rockové energické zakončení bylo jako třešnička. Jaká škoda, že jsem z toho vedra usínala za pochodu.

Triggerfinger
Triggerfinger © Jan Kuča

Petr Neuman

Balthazar

Tahle belgická formace je skoro sázka na jistotu. Už předem bylo jasné, že budou výborní a nezklamali. Přijeli s novým albem Thin Walls, které je sice trochu méně stravitelné než alba předchozí, ale v seskupení celého setu působí velmi patřičně. Ovládli celý stan a dokázali tak, že od teď patří na hlavní pódia světových festivalů. 

Balthazar
Balthazar © Jan Kuča

Foals

To, že celý festival ovládli headlineři Foals, není překvapením. Vymodlené jméno slovenského publika přijelo těsně před vydáním alba, takže to byla „sázka na nejistotu“. Není se ale třeba vůbec bát, What Went Down bude podle toho, co jsme slyšeli, naprosto boží album.

Setlist byl ochuzen o zastoupení prvních dvou placek na úkor představení nových singlů, což byla jediná škoda, stále ale však zahráli důstojný výcuc ze své tvorby. Vyhrál singl What Went Down, který bude na živo asi nejlepší festivalovou písní hříbat. Můj tajný tip je nová Snake Oil, která zazněla hned po příchodu na stage. Čekáme a nevieme se dočkať.

Foals
Foals © Jan Kuča

Rebeka

Pro nás všechny asi největší překvapení festivalu. Polské elektronické duo se díky nevydařenému počasí stalo headlinerem druhého večera. A možná by tomu tak bylo i bez bouřky. Naprosto bezchybné vystoupení a strhující odezva grapovského publika, kterou určitě nečekali. Odcházeli nadšení a my též.

Rebeka
Rebeka © Jan Kuča

Poučení, jak se jméno téhle drzé Dánky čte (je to „Mou“, vážení) a počasím, jsme očekávali, že Grejpu znovu rozproudí ztuhlou krev v žilách. Stihla pět písní, z toho novou pecku, cover od Franka Oceana, novoroční hit a dva standardy z alba a hned pak jí další tři blížící se bouřky naráz utly tipec. Hotovo, konec, vrtěla se pěkně, holka copatá. Počtvrté snad konečně se vším všudy.

MØ
© Jan Kuča

Grape se ve vodách evropských festivalů ustálil a získal reputaci svého jména. Schválně, co do roka stihne změnit ještě k lepšímu. Za rok to přijedem zkontrolovat. My určitě.

© Jan Kuča
Share on Facebook Tweet a Link