Palace // Není kam spěchat

Vydáno 18.08.2015,

Hádám, že kapela Palace vám nic neříká, tak jsem se rozhodla o ní pár řádků napsat. Tato londýnská čtveřice nikdy s ničím nepospíchala a zatím ani nevydala žádnou desku, které by se dalo říkat plnohodnotné album. Za to však má na kontě dvě EP Lost in the Night a Chase the Light vydané tento rok. Stačilo se na pár dní zavřít do studia v londýnském Tottenhamu, zapsat se u Fiction Records (The Maccabees, Spector, Health) a inspirovat se kapelou Wu Lyf a Foals.

V roce 2014 se na hudebních blozích náhle zjevil singl k písni Bitter a fanoušci klasických britských indie kytarovek zpozornili. Dotažené kytarové rify a procítěný hlas frontmana Lea Wyndhama, který jakoby se utápěl v horečkách. Ve třetí minutě písně zgraduje rytmus a song začne působit lehce lacině, přes to však se utne v tu nejlepší možnou dobu a zbytečně se netáhne, jak je pro britské kapely typické. Palace navíc mají zvláštní dar v podobě blues rockových tónin shoegazeového nádechu. Nezdráhala bych se je zařadit do škatulky chill.

První koncert odehráli v jižním Londýně, kde si tenkrát vůbec nevěřili. “A part of us thought we might be the shittest band in the world. And the moment we started playing, we could see it in people’s faces. They liked it,“ říká Leo. Tento rok doprovázeli Jamieho T na jeho evropském turné. O netypické obaly alb, které působí spíš jako malby od van Gogha, se postaral umělec Wilm Danby. Podle mého názoru by si Palace zasloužili pozoruhodnější vizuál. Nehodí se mi k nim.

Chase the Light startuje s písní Head Above the Water. Poutavě linoucí se baladě, která se vám zakousne do ušních bubínků a rozpoutá pocit nezkrotné blaženosti. Ta se s vámi táhne poslechem všech pěti skladeb. Zkuste se na chvíli odprostit od noisy přemrštěných interpretů a vnímejte tu čistotu jednotlivých nástrojů. Každý zvlášť, kousek po kousku.

Describe your music in 5 words?
Leo: Sexmusic, ethernal, big, unpredictable, groovy...

Share on Facebook Tweet a Link