Interpol poprvé v Praze!

Vydáno 13.08.2015, ,

Tuhle kapelu přivézt na historicky první samostatný koncert v Praze se konečně podařilo Interpol přijeli představit pátou desku El Pintor, která je hodnocena velice kladně. 

Při příchodu do sálu LMB mě překvapilo, že nemají backdrop. Ano, musicbar je sice malý, ale chyběl tam. Netrvalo to ani pět minut a sál se začal plnit lidmi. Bylo beznadějně vyprodáno, což bylo jedině dobře. Počasí venku je v posledních dnech k padnutí a i uvnitř přeplněné LMB to nebylo o moc lepší. Byť klimatizace jela na plné obrátky, každý cítil to ulepené vedro kolem.
Jako support byli vybráni čeští I Like You Histeric. Oznámení tohoto předskokana mě moc nepotěšilo, neboť jsem čekala zahraničního. První tři songy mě ale zaskočili. „Vždyť to zní mnohem lépe než dříve!“. Musím uznat, že nové songy a hlavně nový zvuk mne bavili. Už to neznělo jak hudba od kluků z garáže, kde si jen tak brnkají. Znělo to mnohem lépe, propracovaněji. Razantní bicí a Markův zpěv tomu dali šťávu. Avšak po těchto novějších věcech se hoši opět uchýlili ke starým věcem, což nebyl šťastný nápad. Odpálit začátek a v cílové rovince už „nemít energii“ na důstojný dojezd, to ne.

ILYH překvapili – mile. Jsou mezi těmi českými kapelami, na které byste se měli zaměřit, když je někde zastihnete. Jen ke kapele takových rozměrů jako jsou Interpol, bych support zvolila jiný. Škoda, že nejedou tour s nějakou zahraniční kapelou, která by fanoušky přivedla do varu.

Interpol přišli za zvuků Say Hello to the Angels z tolik opěvovaného alba Turn on the Bright Lights. Na elektronickém backdropu se objevily El PIntor ručičky, které tam ovšem vydržely jen chvíli. Anywhere a Lenght of Love, které následovaly, byly dost špatně nazvučené. Veškeré nástroje přehlušily Paulův zpěv a publikum se nějak nemohlo zaposlouchat do jejich setu. Avšak i přes to, tento fakt, že konečně vidíte tuhle legendu na podiu v takto malém klubu, vás omámí. My Blue Supreme byla jedna dlouhá balada, která (ne vinou hudebníků) se stala decentně utahanou. Naštěstí zvukař o chlup napravil zvuk a byl slyšet Paulův tolik nezaměnitelný hlas.

@ Jan Kuča
@ Jan Kuča

Další část setu se skládala ze starých songů, které zkrátka naživo fungují lépe. Jsou to silné skladby, které dělají koncerty Interpol tak nezapomenutelné. Evil, Leif Eriksson, Rest My Chemistry to jsou trháky každého koncertu. Publikum jakoby ožilo během prvních tónů každé písně, nadšení a touha po dalších tónech nenechala nikoho v klidu. Musicbar se začal vlnit a dával najevo, že Interpol jsou zde váženými a vítanými hosty. I samotní členové si to uvědomovali, a tak pookřály jejich váhavé pohledy do publika. Interpol jsou známí tím, že přijdou, zahrají, poděkují a odejdou. Samotný Paul Banks však neskrýval upřímnou radost. I Daniel Kessler, jenž on je především tvůrce zvuku, který je tak impozantní a typický, se ve svých sólíčkách náramně vyžívá.
Zavřít oči při Rest My Chemistry a ponořit se do tónů, je jak zažít desetiminutový stav beztíže; melancholie, která vám nenuceně vžene slzy do očí. Everything is Wrong přerušila vzpomínkovou vsuvku, avšak stále v pochmurné atmosféře si každý vyřval hlasivky a postěžoval si, jak je vše na nic. Ovšem v půlce setu začali hrát The New - kdo by čekal, že zrovna tato skladba ho dostane do kolen. Absolutní hudební senzace! Následovaly energické Take You on a Cruise a Not Even Jail. Ty byly pro skalní fanoušky starších alb další emoční highlighty celého večera. Not Even Jail začínala naprosto báječným riffem, kdy Dan a Brad hrábli do kytárek a začali tak jednu ze svých nejsurovějších.

@ Markéta Neumanová
@ Markéta Neumanová

Bujarý dav, kterému v žilách proudila krev s chutí „starých“ Interpol se pohupoval sem a tam; se zavřenýma očima a svěšenou hlavou a volně plandajícími vlasy nebo vehementně mávajícíma rukama do vzduchu. Setlist se chýlil k prvnímu konci skladbami Pioneer to the Falls, Narc a Slow Hands. Tyto skladby jsou natolik působivé, že nenechají na pokoji nikoho. Jsou skákavé a rozdivočelé. Jsou to hity, které kdybyste si mohli zarámovat, budou vám viset na čestné zdi.

@ Jan Kuča
@ Jan Kuča

Prozatímní konec nastal ale jen na chvíli. Když Interpol přišli zpět, spustili Untitled z Turn on the Bright Lights a bylo to jasné. Další bude Stella. Nebylo v mém okolí nikoho, kdo by si tolik nepřál, aby byla na setlistu. Po několika měsících ji opět zahráli. Stella Was A Diver And She Was Always Down <3 

Posledním songem All the Rage Back Home zakončili svůj famózní set. A jestli jste doufali (i jako já), že ještě přidají Barricade (protože to vypadalo opravdu nadějně, když Paul stvrdil pohledem žádost jakémusi ruskému mladíkovi v první řadě), tak jste byli trochu smutní. All The Rage a konec.

Praha se dočkala. Nedostačující Lucerna zase stěží zpracovala monstrózní event. I když si myslím, že pro samotné Interpol to muselo být zvláštní po tolika letech vystupovat jen pro zhruba „ pouhou tisícovku“ lidí, když běžně vyprodávají obrovské koncertní haly. Škoda jich pro taneční klub.

@ Jan Kuča
@ Jan Kuča

Setlist byl složen rovnoměrně. Všechna alba tu byla zastoupena, i když největší prostor dostalo Antics. Líbí se mi, jak pořád mění písně, nenechávají je ležet ladem a připomínají je. I přes to všechno, že El Pintor je naprosto senzační deska, kterou mám opravdu moc ráda, tak písně z tohoto alba do celkového koncertu nezapadali a ani naživo se nevyrovnaly starým dobrým Interpol.

@ Markéta Neumanová
@ Markéta Neumanová

Interpol hrají hudbu, která není pro všechny uši. Může působit nudně a fádně. Kapela nedělá na stagi kreakce, publikum většinou jen konstantně stojí (občas si zaskáče) a pouze fanoušek, který chápe a cítí se skupinou, dokáže ocenit tuto hudbu a naplno si to užít. 

Když pominu zvuk (protože s tím už musí každý počítat, pokud navštíví LMB), elektronický backdrop a support, tak pořád toto všechno neovlivní můj emocionální zážitek z koncertu.
Když je miluješ, není co řešit.

@ Markéta Neumanová
@ Markéta Neumanová
Share on Facebook Tweet a Link