Zkreslené vzpomínky // VANIISH

Vydáno 24.07.2015,

Ke kapele VANIISH jsem se dostala úplně náhodou přes related artists na Spotify. Kdyby mi je někdo doporučil, bude mi minimálně měsíc trvat, než se k nim odhodlám. Tato cesta byla pro mě jednodušší. Navíc je nikdo v mém okolí neposlouchal.

Jedná se o čtyřčlennou formaci ze San Francisca, které velí zpěvák a kytarista Keven Tecon. Ten má za sebou už celkem bohatou hudební kariéru. Začínal coby bubeník v dívčí kapele Wax Idols. Holkám se asi nelíbil, tak si odskočil ke kapele The Soft Moon a později se stal také součástí hudebního projektu Vail Vail Vanish. V roce 2013 během evropské tour mu náhle zemřela matka na rakovinu prsu. Kevin okamžitě ukončil spolupráci se všemi kapelami a založil si vlastní. Tak se v roce 2014 zrodila VANIISH s debutovým albem Memory Work. Producentem alba se stal Monte Vallier (Weekend, The Soft Moon, Wax Idols).

Název desky v sobě nese vzpomínky na matku, které postupem času nabývají zkreslenosti a v mysli se rozplývají jako čokoládový bonbón na jazyku. Vzpomínka jako samostatně žijící myšlenka, jež vás pronásleduje a cestou rozplynutí do sebe vsakuje zárodky trýznivých momentů. Momenty se rozmnoží a zrodí se parazit jménem smutek. Na desce Memory Work je smutek zamaskován temným dozvukem a někdy až surrealistickými texty.

Startuje instrumentálním post-punkovým intrem In Images a loučí se shoegazeovou La foi au fil de l’eau ve francouzštině. Stěžejním žánrem alba je ale především neo-synth dark. Potemnělá lehce diskotéková souhra pesimismu a arogance. Proto vám mohou připomínat staré dobré New Order a jejich hitovky Blue Monday nebo Age Of Content. Odborníci je přirovnávají i k Joy Division, Iron Curtain či The Cure (album Pornography). 

Za mě nejpovedenější píseň Succession je líbivě napjatou zlehka se rozjíždějící baladou s ledovými syntetizátory a živým bicím. VANIISH v jednom rozhovoru uvedli, že chtějí, aby každý nástroj či zvuk měl svou vlastní osobnost a snaží se o kombinaci umělých a živých nástrojů. Nejvýraznějším příkladem je song Kaleidoscoped rezonující jako Joy Division. Druhá nejlepší skladba z alba, Merge, sice může působit obyčejně. Zkuste ale své uši soustředit na bicí a vnímat tu kvalitu zvuku a Kevinova mladistvého hlasu. Singl Memory Work s analogovým klipem je nejtemnější částí alba. Refrén: „Nothing to remember. Nothing to regret. Lights become faces. Waiting to regret.“ Připadám si jako psycholog, který soustředěně poslouchá svého zoufalého pacienta. Je znát, že zpěvák inspiraci čerpá především z undergroundové kalifornské scény a na portálu Impose doporučuje kapely jako například Chrome, Tuxedomoon, The Units, Phantom Limbs a The Vanishing.

Memory Work si pusťte jako koncept píseň po písni. Neskákejte mezi songy, ani nedělejte pauzy. Vnímejte ten smutek.

Share on Facebook Tweet a Link