Tame Impala – Currents

Vydáno 07.07.2015, ,

Ruku nahoru, kdo věděl, že Impala je speciální druh antilopy. Moc vás není, že?

Třetí album Tame Impala je na světě. Respektive oficiálně bude až 17. července, ale známe přece sílu internetu. Po výborných dvou předchozích albech Innerspeaker a Lonerism následuje třetí, Currents. Navazuje kvalitativně na předchozí? Předčí je? Pojďme se podrobněji zaměřit na to, co pro nás tihle lovci antilop připravili.

Nejdříve se musíme zastavit u coveru alba. Metalická koule narušuje povrch dokonale plynoucích rovnoběžek. Cover celého alba i celou sérii coverů singlů má na starosti kentucký umělec a hudebník Robert Beatty, který vytvořil cover k albu Childhood, například. (Jeho instagram a web.) Jsou inspirovány tzv. vortex shedding jevem, kdy se tekutina či vítr prolévá okolo statického předmětu. Nápad vznikl v hlavě frontmana a Beattyho si vybral právě pro filozofii jeho celkového díla. Dle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších sad přebalů alb, minimálně téhle dekády. Cítím potenciál schopný navázat na úspěch vizuálu Unknown Pleasures.

Prvním trackem je první singl, zveřejněný začátkem roku. Let It Happen je sedm minut dlouhá balada aspirující na hymnu roku. Promítá v sobě více nálad: zasněné blouzení, odhodlání, melancholii. Podle slov kapely je o hledání sebe sama v pulzujícím, neustále se měnícím světě.

Currents je také album velmi specifické svými intermezzy. Na albu jsou tři a jsou bezpečně identifikovatelné svojí délkou. Hned první se nachází na čísle dvě. Nangs navazuje svou uvolněností a nenuceností na již zmiňovanou Let It Happen, ale zároveň působí jako skvělé intro ke třetí položce alba, The Moment. Právě zde je možné slyšet Impalou avizovaný taneční sound, který v prostředku vyústí v elektronické sólo. Náhle se ocitneme kdesi v nočním městě, pod světly lamp a hvězd. Yes I’m Changing je melancholickým vzlykáním Kevina Parkera, přesto reálným a uvěřitelným. Diskotéka a tolik skloňovaný devadesátkový sound. Ke konci vycházíme ven, slyšíme zvuky nočního města, možná prší. „They say people never change but that’s bullshit.“ Parker přiznává, že si nepamatuje tvorbu této písně. „It’s like someone else made it.“

Následuje Eventually, poslední singl před vydáním alba. Je velmi specifický svými kytarovými riffy, které evokují předešlé alba. Nechybí ani elektronické prvky. Set tří písní uzavírá druhé intermezzo, Gossip. Pár kytarových strun a elektro-oscilace připravují na třetí čtvrtinu alba. Mírným zklamáním je The Less I Know the Better, poněkud tuctová, eltonjohnovská romantika. Sám Parker přiznává, že by asi na albu ani neměla být, because of it’s white disco funk sound.

Naopak největším překvapením je Past Live. Osmá skladba na albu skrývá parafrázi na rapové písně. Low-pitched hlas recituje do táhlého instrumentálu, zčásti doplněného o Parkerovy zpěvy. Celá píseň je tedy vystavěná v několika vrstvách, které se přes sebe promyšleně kupí.
Posledním přechodem je Disciples, popírající svojí formou zajedno zpěvem, ale také jistotou, že právě tato píseň byla vydána jako jeden ze singlů, stejně jako následující, ’Cause I’m A Man. Jedna z nejkrásnějších písní alba posluchače zavádí do bezstarostné země plné dobré nálady. Řekl někdo Nara?

Reality in Motion má, zdá se, nejvíce taneční potenciál z celého alba. Tame Impala zde odhodili obavy, přidali ještě více zasněnosti a pozitivní píseň je na světě. Love/Paranoia a New Person, Same Old Mistakes uzavírají celé album. Právě tyto dvě písně vznikly úplně naposledy, text k nim byl napsán až těsně před namasterováním alba. Můžeme tak v nich tedy slyšet nejposlednější feeling celé kapely a právě ty pravé „současnosti“. Do celkové filozofie alba zapadají a pomáhají tak dotvářet celkový obraz Currents.

Tame Impala chtěli konečně vytvořit taneční album. Mrzelo je, že lidé na jejich koncertech málo tančí. Na úkor tohoto požadavku museli ubrat kytar a přidat více syntezátorů. Nejsem si jistý, zda se jednalo o krok správným směrem, to posoudí čas a živá vystoupení. Poslední album jsme měli možnost slyšet na slovenské Pohodě vloni, ale Tame Impala jsou tou onou „must see again“ kapelou. Nejbližší možnost máme v září na berlínské Lolapallooze. Tak s kým se tam uvidíme?

Share on Facebook Tweet a Link