Kluci přece nepláčou

Vydáno 05.07.2015,

Ještě před rokem jsem nedokázala vyjít na ulici celá v černém. Připadala jsem si moc smutně, obyčejně nebo jako zarytý fanoušek Depešáků. Po návštěvě Stockholmu jsem si ale uvědomila, že celá ta jednoduchost má něco do sebe a Ludwig Mies van der Rohe se svým výrokem „less is more“ měl vlastně pravdu. Proč o tom ale mluvim? Móda a hudba spolu chtě nechtě odjakživa interagovaly a sem tam se z toho vylouply originality s nálepkou „subkultura“. Skandinávci měli a stále mají cit pro minimalismus a skrytou rebélii, kterou místní intelektuální mladíci filtrují do škatule s cedulkou post-punk. Učísnou si vlasy, oblečou khaki kabát a nahodí úsměv ála „teď jsme tu my, tak držte huby“. Při tom se ale ani jednou přímočaře nezahledí do publika.

Introvertnost severských post-punkových kapel působí velmi sexy. V základu jsou to všechno hodní kluci, co poslouchaj The Soft Moon, Bauhaus nebo The Smiths. Pojďme se s nimi seznámit.

COMMUNIONS

První skandinávská kapela, která o sobě dala hlasitě vědět, byli bezesporu Iceage. Z počátku jsem si jich ani nevšímala. Připadalo mi, že zpěvák Elias Bender Rønnenfelt kopíruje Nicka Cavea. Po dalším neúspěšném randění mě ale zasáhlo období vzdoru a potřebovala jsem se vybít, tak jsem jim dala šanci. Následoval playlist na Spotify s názvem „ANGRY“ a už to jelo. Iceage ale všichni známe, ne?

Jejich známí Communions mají méně prožitý přednes, za to kombinují prvky punku a dream popu, ze kterých je cítit atmosféra ponurého optimismu. Kvartet mladíků tvoří dva bratři. Ti v šesti letech odešli z Kodaně do Seattlu, kde prožili těžkou pubertu a po deseti letech se vrátili zpět do Dánska, kde často dováděli v legendárním klubu Mayhem. Tam jeden ze členů vystupoval s kapelou Lower. A bylo jasné, že chlapci nic měkkého hrát nebudou.

Před rokem vydali singl Love Stands Still. Song o tom, jak je jednoduché ztratit kontrolu nad světem, když příliš propadnete pocitu zamilovanosti. Tyhle intelektuální romantiky na dánské post-punkové scéně nikdo nečekal. Ještě k tomu jejich nové EP, vydané tento rok, zní jako Stone Roses. Communions spoléhají na starý dobrý zvuk ostrých strun a nestydí se za své narcistické vystupování. Už jen čekám, kdy jim na ulici dá někdo přes hubu.

WHITE VOID

Je projekt člena Communions Frederika Linda. Čistou muziku nehledejte. Šum v písničkách by se dal krájet. We're Falling je zvukem natolik obtěžkanou deskou, že potichu si ji pouštět prakticky nemá smysl. Někde v klubu, třeba klidně na Sedmičce, bych se jim nebála dát šanci. Noise-rock jak má být!

" title="

YUNG

Pokud se letos, jako já, chystáte na Krýpko, tak tuto partičku z Dánska (opět) bych rozhodně nevynechala. Yung svými vysoce energetickými melodiemi vtáhnou do kotle moshpitu snad každého. Poslední album Alter je dost rockovějším odvarem punku. Připomíná Nirvanu. Dalo by se zařadit i do surf-rocku. Celý v podstatě působí jako školácká kapela mladých teenagerů z LA. Pusťte si jejich homemade video Nobody Cares. To Yung nahrávali totálně opilí za jednoho letního večera v Aarhus, odkud všichni pocházejí. Dvacetiletý frontman Mikkel o hraní v kapele říká: „Yes, I use music to put my frustration out; sometimes I’m surprised at how angry the songs are.“

WESTKUST

Pamatujete si z minulého Creepy Teepee kapelu, s jejím vyslovením mám fakt problém - Makthaverskan? Přece ta holka s crop trikem bez podprsenky a kytaristou, co měl sestřih podle hrnce. Právě on (Gustav Andersson) a Hugo Randulv jsou zároveň kytaristi ve švédské pětici Westkust. Takoví ostřejší Best Coast. Jejich hudba je na mě možná až moc přeplněná obyčejnými melodiemi a kytarovými sóly, který sem tam ujedou do nudného klišé. Vlastně vůbec nejsou post-punkový. Dark pop? Letos Westkust debutovali albem Last Forever. Všechny songy zní v podstatě velmi podobně – nezastavitelně rozjeté kytary doprovázené ženským a mužským vokálem, kterým to spolu tak nádherně klape, že si zkrátka říkáte: „povedený rande“. „Take my hand and never leave though I am terrible. I’m running out of time, throw it all away,“ zpívá Julia Bjernelind v songu Dishwasher.

Westkust
Westkust

A tímto skandinávská nová vlna samozřejmě nekončí. Mohla bych se ještě rozepsat o švédských Ra, Marching Church (side projekt zpěváka z Iceage) nebo lo-fi post-punk duu Looks of Love

Ra z města Malmö
Ra z města Malmö
Share on Facebook Tweet a Link