East India Youth a report z United Islands

Vydáno 25.06.2015, ,

Pořadatelé oproti loňsku vsadili na „neznámého” headlinera, kterým byl William Martin Deyle alias East India Youth. Tento multiinstrumentalista, který byl minulý rok nominován na cenu Mercury Prize, nás během hodinového setu vzal do hudební říše, která není limitována žánry. Zaznělo indie, synthpop, ambientní elektro i náznaky techna.

Modré sako a pečlivě sčesaná ofinka, kluk jako ze škatulky nenápadně přihopsal na scénu a nesklidil během příchodu příliš vřelý potlesk, jakoby na něj všichni přišli jenom proto, že byl napsaný velkým písmem. Během jeho odchodu ze scény byly ovace o mnoho výraznější. V davu jsem zaslechl věty typu „Prej to bude znít jako Disclosure” nebo „To bude něco jako Bombay Bicycle Club”. Omyl! East India Youth je experimentátor, který nelze k nikomu přirovnat. Svůj set začal nejúspěšnějšími popovými písněmi, v kterých sám zpívá (Turn Away, Looking for Someone), aby na ně následně navázal pomalejšími a obtížněji stravitelnými kousky.

V druhé polovině koncertu pak odsunul mikrofon a naplno se vrhnul do instrumentální elektronické hudby, které rozhýbala doposud statický dav. Bylo zvláštní slyšet live set na prostranství Kinského zahrady, který by lépe zapadl do klubového prostředí. EIY přislíbil, že kvůli technickým komplikacm během setu se do Prahy, co nejdříve vrátí a vynahradí zkrácený zážitek. Williamovo vystoupení na free open-air festivalu otevřelo jinou otázku, a to jestli „alternativní” potažmo elektroničtí interpreti patří do takového prostředí. Já říkám rozhodně ano! Lidé orientující se v takové hudbě rádi oželí nějaký ten koncert, který není podle jejich představ, aby se občas dvě rozdílné kultury mohly spolu střetnout a jedna druhou kultivovat.

—Jakub Béreš
East India Youth
East India Youth © Jan Kuča

UNITED ISLANDS 2015

Dvanáctý ročník United Islands se uskutečnil ve dnech 18.6.-20.6.2015 na stejných místech jako minulý rok, včetně hlavní stage v Kinského zahradě.

Festival United Islands, zvaný Ostrovy, vždy předkládá bohatý výběr českých a zahraničních kapel. Každoročně, při zveřejnění časového harmonogramu, vyvstávají otázky: „Jak zvládnout všechno, co chci slyšet a co budu muset oželet?“ Při vybírání uvažujete často nad „bude to stát za to?“, „ještě jsem je neviděl“, „naposledy to bylo super, tak půjdu zase“ nebo také „to je na jiné stagi a kryje se to s tímhle“, „nestihnu přeběhnout ze Střeláku do Kinského“… Myslím, že tyto otázky nenapadají jen nás, ale i většinu návštěvníků. A právě v kombinaci s ne příliš slunečným počasím si asi dost proškrtáte svůj připravený line-up, kam zajít.

© Jan Kuča

Možná hned na úvod je třeba zdůraznit, že je tento festival organizován pro lidi, a to pro lidi jakékoli. Mladí, staří, veselí, smutní, chudí, bohatí. Tím jsme chtěli podotknout, že pokud před vámi tancuje opilý ne příliš voňavý bezdomovec s krabičákem v ruce, můžete mít po hudebním zážitku téměř okamžitě. Ostatně sami jsme konstatovali, že „loni ta stovka byla docela dobrý filtr“.

—Markéta Neumanová

Náš hudební výcuc:

The Away Days

The Away Days je banda z tureckého Istanbulu, má za sebou jen pár EP a singlů, ale už udělala docela velkou díru do světa vystupování SXSW festivalu nebo předskakováním Portishead či Owenu Palletovi. Na United Islands vystupovali na Radio 1 Stage.

Bubeník, basák, hlavní kytarista a zpěvák s kytarou - skoro všichni vzhledem typičtí Turci. Frontman svými kudrlinami a podsaditější postavou připomínal Yannise z Foals. Bez žádných serepetiček začali sázet svůj shoegaze/dream-popopový set. Bohužel ta rozmanitost a zvláštně melancholická atmosféra jejich songů se v živém vystoupení hodně ztrácela. Nakonec z toho byla jedna velká šedá hmota. Nejlépe vynikly jen songy Paris (hodně připomínají již zmíněné Foals) a na závěr jejich dokonalý hit Best Rebellious, kde mohli hodně rozjíždět instrumentální sóla na konci a improvizovat.
Škoda. Z cédéčka jsou skvělí, ale nazvučení se fakt nepovedlo.

—Anna Pleslová
The Away Days @ United Islands 2015
The Away Days @ United Islands 2015 © Jan Kuča

Purist

Tihle hoši z Bratislavy stojí za pozornost v každém počasí. Tří členná skupina (Juraj, Alan, Liam) hrajíc electro-pop přibrala jako hudební překvápko pro letní tour dalšího člena Martina a hráli skladby z jejich alba Colourful Noise. Přidali také dvě z jejich prvního EP a zahráli také cover a to Jungle – Busy Earnin. Celkově musím dodat, že hraní ve čtyřech je mnohem více zajímavější, skutečnější a uvěřitelnější. Purist hrají hravý electropop, při kterém chcete jásat, že konečně někdo hraje takovou hudbu pár km za našimi hranicemi. Takže až zase uslyšíte toto jméno, zajděte na ně. Jen škoda, že většina seděla na paloučku a trochu se nezavlnili.

—Markéta Neumanová

Setlist: Colourful Noise / Story / Animated / Back / Sarah / Busy Earnin' / Monochrome / Tommorow’s Life / Renaissance

Purist
Purist © Jan Kuča

Crash Island

Parta kluků z Londýna, co před rokem vydali EP a které také představili. Působili poměrně monotónně a zahráli nevýrazný koncert. I když slunce pálilo kapele do očí a fanouškům do zad, nijak nezažehlo tu správnou hudební jiskru, na kterou poměrně dost fanoušků/zvědavců čekalo. Po půl hodině jsme to vzdali, znělo to vše téměř stejně. Věřím, že pokud by se songy od sebe na živo odlišovali tolik jako na jejich albu, bude to opravdu zajímavá hodina čerstvého londýnského přílivu. Nezměnil to ani taneční Howl, který Crash Island zahráli. Tak snad příště. :-(

—Markéta Neumanová
Crash Island
Crash Island © Jan Kuča

Midi Lidi

Tahle partička na živo je totální smršť pozitivní energie, kterou na vás chrlí. Nikdy nechybí známé tanečky Petra Marka, kvůli kterým jsou Midi Lidi tak vyhlášení. kvůli časovému harmonogramu byl jejich set zkrácený, ovšem ne ošizený. Nutno vyzdvihnout, že i lidé se zvedli ze svých vysezených míst v Kinského zahradě a konečně si taky zatrsali. East Inda Youth se svým manažerem sledovali z backstage vystoupení a dokonce si i podupávali do rytmu.

Midi jsou poměrně extravagantní kapela pro české normcore posluchače, melodicky i textově nespadají do žádné škatulky české hudby a to je možná to, proč jsou někteří vůči nim tak kritičtí. Jejich „Nejen, že tě miluju, ale mám tě i rád“ je opravdová legenda.

—Markéta Neumanová
Midi Lidi
Midi Lidi © Jan Kuča

East India Youth

Kdo by byl čekal tohoto zvídavého fešáka v  saku námořnické barvy a hnědých lakovek na UI. William Doyle nastupoval na stage po Midi Lidi a většina publika byla mírně zaskočena jeho projevem, kterým začal svůj set. Nesmělý přesto přesvědčivý výstup, ve kterém představil svoje dvě alba, gradoval. I přes technický problém, kvůli kterému byl zkrácen set, podal William Doyle jako headliner letošních UI, opravdu skvělý půlhodinový zážitek. Snad toto vystoupení viděli fanoušci komerčního elektra a uvědomili si, že elektronická hudba se dá dělat kvalitně, zajímavě a především důstojně.

A jak roztancovat české publikum? Češi jsou známí tím, že raději stojí se složenýma rukama a nijak se neprojevují, zvlášť ve dne, kdy je na ně vidět. Ještě, že začalo pršet a většina vytáhla deštníky, pod kterými si mohli důrazněji podupávat do rytmu.

—Markéta Neumanová
© Jan Kuča

Wild Tides

Wild Tides a 3D projekce. Dobrej vtip. Jejich vystoupení byla vážně jízda. Konečně někdo udělal pořádné vlny. Punk, surf punk, garage? Na tuhle trojici jsou nálepky krátké. Hlavní je energie, které má tahle skupina na rozdávání, a to že rupne v zápalu hraní struna na kytaře a musí se chvíli čekat ničemu nevadí, alespoň druhý kytarista trochu vystřízlivý, než se zase rozhodne vylézt na konstrukci stage nebo vlítnout do lidí. Wild Tides se nejspíš nezalíbí každému, někoho tahle energie baví a nechá se strhnout a někdo zase nechápe proč je kolem nich takový hype. Tak či onak, tohle alespoň jednou musíte vidět!

—Jakub Béreš
Share on Facebook Tweet a Link