5x ∆ / alt-J

Vydáno 19.06.2015, ,

V podstatě celá redakce jsme ve středu skupinově zamířili na koncert alt-J do Žlutých lázní. Tady jsou reakce našich jednotlivých redaktorů:

Markéta Neumanová

Vezměte si nějaký designový kousek, rozpusťte si vlasy, dejte si výraznou rtěnku, tancujte jako víly na paloučku a hrajte hudbu, která lahodí vašim uším. Hudbu, která je výrazná, přesvědčující, inteligentní a zosobňuje ženskost, toť Kaleida! (Setlist: Call / Aliaa / Think / Ruby / Take Me to the River / Picture You / Trophea.) Naživo tyto dvě divoženky působily velice sebejistě a mě osobně přesvědčily, že je chci v budoucnu znovu vidět, ale někde v příjemném klubu.

alt-J @ Žluté lázně
alt-J @ Žluté lázně © Markéta Neumanová

Česká premiéra alt-J ve Žlutých lázních, v místě kde se sešli vyznavači této výjimečné kapely, se nadmíru vydařila. Skvěle navozená atmosféra v podobě předskokanek, postupně zapadající slunce, hojně využívané stroboskopy, skvěle dokreslující projekce, typické falzetové smyčky a duo vokály. Mně osobně osmdesáti minutový set připadal jako tříhodinová, tolik vysněná pohádka! Zpočátku – až do Bloodflood – mi to přišlo trochu vlažné, ale ne slabé. Druhá půlka byla grandiózní. Trochu skřípající hlas byl občas znát, především u Taro, ale i tak jsem měla celý koncert husí kůži – nejen od chladnoucí Vltavy. Při The Gospel of John Hurt dokreslovala hudbu projekce létajících holubic a ke konci přeletěla nad hlavami fanoušků labuť, která působila jako opravdová součást tohoto songu.

Každé album od alt-J je jiné, ale v celkovém projevu to působilo uceleně, jen mě mrzí, že na podium přišli za zvuků zvučeného trháku Hunger of the Pine, místo tolik zbožňovaného Intra. Největší highlight byly pro mne ovšem Nara a Leaving Nara. Celý debut An Awesome Wave miluju, ale tohle je jako největší zářící hudební drahokam, který mi bude znít v hlavě napořád. <3 

Anna Pleslová

Když tenkrát ohlásili koncert alt-J, zalilo mě naprosté nadšení. Jejich singl Hunger of the Pine byl pro mne písní roku 2014 a zrovna tuhle kapelu jsem potřebovala brzy vidět naživo. Bohužel realita přinesla trochu zklamání. První čtyři songy a finále s Breezeblocks byla pecka, ale zbytek vyplněný klidnějšími kousky nějak postrádal energii. Vím, že alt-J nejsou zrovna koncertní skákavá kapela, všechno bylo skvěle nazvučené, světla podporovala show, ale prostě moment, kdy vás kapela strhne a na chvíli zapomenete, že vás bolí nohy nebo že musíte zítra do práce, prostě žijete okamžikem - to mi tam často chybělo.

Josefína Pleslová

Už jsem dlouho na koncertě tolik nezívala. alt-J byli pro mě zklamáním, které jsem sice někde v hloubi duše očekávala, ale jako naivní člověk jsem s ním nepočítala. Možná je to tím, že jsem si zvykla na klubové koncerty, na které nechodí tisícovky lidí. Díky Bohu, že aspoň ve vzduchu byla cítit letní festivalová uvolněná atmosféra! Ta dospěla nejvyššího bodu při závěrečné Breezeblocks a já se radovala, protože to konečně, jak se říká: „jelo“ a mohla jsem si zazpívat chytlavý refrén. Pak světla zhasla a zdlouhavá cesta do města Nara skončila.

Petr Neuman

Zklamání? Rozhodně ne. Přišli, viděli a zvítězili. Potvrdili svůj hype a pozici headlinerů zahraničních festivalů; z umžouraných matematiků dvě výborná alba vytvořily hvězdy první velikosti a nejskloňovanější jméno ve vodách nezávislého hudebního průmyslu.

Při druhé Fitzpleasure zapnuli pomyslný světelný vypínač, který spustil královskou světelnou show, ze které přecházel zrak. Chytrý tah ze strany alt-J. Světelné představení, za které by se nemusel stydět ani pražský Signal festival dokonale upoutal návštěvníkovu pozornost a zastínil hudební nedostatky především ze zpěvákovy strany.

alt-J @ Žluté lázně
alt-J @ Žluté lázně © Petr Neuman

Topem střední části setu byl blok Bloodflood a Bloodflood pt.II doprovázený záplavou červených světel a projekcí krve, zatímco předpřídavková The Gospel of John Hurt byla doplněna elektrizující zelenou. Právě poslední song standartního setu se projevil jako dokonale koncertový a příjemně překvapil. Vyvrcholením se stala přídavková Nara a celý set zakončili s Breezeblocks, jejich největším hitem, který měl až paralyzující účinky.

Fource entertainment dokázali to, na co zatím tady nikdo neměl odvahu. Vytvořili mainstreamovou akci pro 5000 hipstrů. A s úspěchem.

Jan Kuča

Za zapadajícího slunce pánové přišli na pódium a spustili Hunger of the Pine. I když bylo osvětlení dosti strohé, byl to solidní začátek. Dozněl hluboký synthový brum a do momentu ticha se rozeznělo chytlavé „tra la la tra la tra la“, totiž Fitzpleasure, jedna z mých nejoblíbenějších skladeb. Úvodní větu „In your snatch fits pleasure, broom-shaped pleasure“ zakončuje masivní drop, který zde byl podtržen pro mě naprosto nečekanou fialovobílou erupcí veškerého osvětlení. V tu chvíli jsem věděl, že jsem na správném místě.

Následujících dvacet minut jsem postupně ztrácel nadšení a začínal vnímat, jak tiše položená je Joeho kytarová linka. To bylo znát zejména v Left Hand Free, kdy se má do basového rytmu zařezávat pozitivně roztříštěné kytarové akordy. Následný šepot kytary v Dissolve Me se téměř ztrácel v ruchu publika a hlubokým synthu. Nuda skončila chvíli po Matilda přidáním zvučnějšího tupějšího efektu pro kytaru v Bloodflood, za kterým hned pokračovali jeho druhou částí Bloodflood pt.II, ve které synth ochudili o jeho lehce pulzující charakter. Kytaru potom naštěstí celkem dorovnali. Měl jsem ale neústupný dojem, že tahle pasáž klidnějších a tiších skladeb patří spíše do intimnější atmosféry nějakého klubu.

alt-J @ Žluté lázně
alt-J @ Žluté lázně © Jan Kuča

Prostředek setu zahájili jediným hraným interludem, Ripe & Ruin, který je i na albu perfektním intrem k Tessellate. Celá druhá polovina setu byla skvěle postavená. Vytknul bych snad jen umístění největšího hitu Breezeblocks na konec přídavku. U Tesselate mě zklamal jen jeho odbytý začátek, který nepůsobil tak monumentálně, jak by mohl, a ztratil se v něm ten krásný roztříštný slide před první větou na posledních dvou strunách.

Přídavek obalili klidnými skladbami The Gospel of John Hurt a pro mě neznámým coverem Lovely Day. Následovala Nara; po Fitzpleasure mě až nyní vystoupení zase naplno pohltilo. Vibrující synth a jej doprovázející jasná teplá světla ustala a nastupující bridge s nejikoničtější větou „Love is a pharaoh, and in front of me” rozzářily sytě modré pruhy obrazovek. V ihned následující skladbě Leaving Nara se Cameron pustil baskytary a svým padem mezi hutné bicí vypuštěl šumové glitche, které z instrumentální složky této písně dělají to skvělé lo-fi zakončení desky. V tuhle chvíli měl koncert skončit; Breezeblocks teď byly jako pěst na oko.

alt-J @ Žluté lázně
alt-J @ Žluté lázně © Markéta Neumanová

Setlist

  • Hunger of the Pine
  • Fitzpleasure
  • Something Good
  • Left Hand Free
  • Dissolve Me
  • Matilda
  • Bloodflood
  • Bloodflood pt.II
  • ❦ (Ripe & Ruin)
  • Tessellate
  • Every Other Freckle
  • Taro
  • Warm Foothills
  • The Gospel of John Hurt
  • -
  • Lovely Day
  • Nara
  • Leaving Nara
  • Breezeblocks
Share on Facebook Tweet a Link