Rangleklods – Straitjacket

Vydáno 02.06.2015, ,

Zkuste jejich jméno nahlas vyslovit. Slyšíte, jak krásně zní? Rangleklods jsou pro mě ztělesněním intelektuální elektronické scény, která jasně ví, že elektronická hudba není pouze o překypujících umělých tónech, ale též o dynamice zpěvu. Přiznejme si, že temně dutý hlas zpěváka Esbena Andersena je kormidlem celého dua. O tom jsme se mohli přesvědčit už na prvním albu Beekeeper. Po čtyřech letech ale přichází Straitjacket a s ním velká změna.

Již v úvodním tracku a zároveň singlu Lost U se mikrofonu zmocňuje Pernille. Devadesátkové house beaty uzemněné klávesami, vás začnou pronásledovat hned od začátku. Nemáte šanci uniknout. „I feel as if I lost you, I don’t know where you are“ …diskotéka ze zvrhla v nekontrolovanou tancovačku, neznámá tvář vás táhne do kouta a v davu marně hledáte tvář vašeho přítele. Přitom on stojí vedle vás. Ztrácíte půdu pod nohama a vnímáte pouze světla stroboskopů. Ve Schoolgirls se Esben opět vrací k tajemným tóninám. Mé uši ve čtvrté minutě dosáhnou bodu slasti, kdy se celá skladebná proporce rozpustí jako cukrová vata v ústech.

Rangleklods jsou severští vysokotechničtí perfekcionisté, kteří klidně počkají několik let, dokud jejich skladba nebude tip ťop. K tomu ještě koketují s jazzovými nebo i klidně indiánskými prvky a vůbec umí perfektně „rozbíjet“ rytmy. To dokazuje skladba Forgive. Ta se jako ostnatá koule probíjí zrcadlem, a dekonstruuje tak celistvost písně. Modernější Dry Me Out se zase pokouší o příchuť trip hopu. Slabší skladba.

K temnosti se pojí napětí, jež by se dalo v Happy in the Gutter přímo krájet. Ozvěna v úvodu songu opřená o opakované bubnování a následně opět ty dekonstruující elementy. Někomu by se mohlo zdát, že už je toho příliš. Na mě možná taky, ale říkám si, že tuhle skladbu bych si jinak naživo opravdu vychutnala.

Straitjacket zní jak něco, co se na KSK pouští kolem ranních hodin. Jediné místo, kde to Rangleklods lehce ujelo. Zbytečně zvukově přemrštěný song. Ztrácím se. Nemám se čeho chytit. Album uzavírá Nerves. Cítím nervozitu. Nevím, co se z ní vyvrbí a mám strach. Možná bych se raději vrátila na tu diskotéku.

Stále však ale nevím, zda Rangleklods tato prudká změna prospěla. Beekeeper je celkově umírněnější deskou, která se více podobá dánské klubové scéně a nekoncentruje v sobě tolik západních synthů. Ať žije skandinávský minimalismus!

Share on Facebook Tweet a Link