Berlin Festival 2015, den 2.

Vydáno 01.06.2015, ,

Druhý den Berlin Festivalu pro mě odstartovalo australské duo Panama, kteří na hlavní stage přivezli jakýsi elektro pop. Říkal jsem si, že se s tím z takové dálky nemuseli tahat; po dvou písničkách se mi zbytek začínal slévat a vůbec celé vystoupení na mě působilo jako pokus o mainstream, ve kterém jsem nenašel žádné inovativní elementy nebo nějaký solidní základ.

© Jan Kuča

V polovině jsem na moment odběhl na set Ellen Alien, od kterého jsem úplně nevěděl, co čekat, jelikož jsem znal pouze jejich spolupráci s Apparatem na albu Orchestra of Bubbles. K mému zklamání šlo jen o velmi nudný set stylizovaný do beach party, jelikož stage byla postavena na písku poblíž bazénu. Koupil jsem si Red Bull a chvíli jsem se snažil setu dát šanci, ale po pěti minutách jsem usoudil, že opravdu není o co stát. Před Howling jsem si zašel na menší večeři.

Howling @ Berlin Festival 2015
Howling @ Berlin Festival 2015 © Jan Kuča

Vystoupení Howling začalo dosti potemněle. Do černoty slabě stroboskopicky pulzovaly světelné tyče postavené do roztaženého X, zatímco se rozeznívala krásná skladba Signs. Ry X začal táhle kňučet do beatů Âmeho, zatímco světla dostávala na intenzitě a k svítícímu X se přidalo několik otáčejících se lamp rozestavěných mezi muzikanty. Každé dvě vteřiny oranžovým světlem ozářily jinak doposud v siluetovém černu ukrytý Âmeho obličej. Nepatrný, ale nejhlubší drop v druhém refrénu mi prostoupil tělo a já musel ocenit, jak příjemně nepřepálené vystoupení je, co se basové linky týče. Během písně Forest pak byla stage náhle zahalena do bíle prozařované mlhy. Průřezný synth u konce skladby mě přiměl na moment nechat fotografování a plně se zaposlouchat do onoho intenzivního outra. Celé vystoupení jsem čekal na moji milovanou píseň Litmus, ale té jsem se nedočkal. Na konec zahráli svůj hit Howling, který do jinak hodně elektronického alba vůbec nezapadá.

Na dramaturgii Berlin Festivalu je nadmíru nepříjemné, že během přestávek mezi kapelami je pouštěn nejpřebasovanější playlist, který naprosto zabíjí jakékoliv krásné pocity dodané kapelou, co zrovna dohrála. Namísto krásného ticha vhodného pro vstřebání krásného zážitku, o jenž se v případě Howling bezesporu jednalo, je nastolena hlavu vymývající techno linka.

Chet Faker @ Berlin Festival 2015
Chet Faker @ Berlin Festival 2015 © Jan Kuča

Dvacet minut po Howling na stage nastoupil Chet Faker ve své charakteristické čapce a zabořil se do synthu. Na Chetovi je vidět, že si každé vystoupení naplno užívá a dává do něj vše; vedle nehorázného charisma z něj je cítit hravá soustředěnost. Přelévající se ekvalizace úvodního songu Cigarettes and Chocolate dokázala již od počátku vystoupení chytnout celou mysl posluchače. Během následující Melt si Chet užil od nástrojů osvobozenou procházku po kraji stage.

Chet Faker @ Berlin Festival 2015
Chet Faker @ Berlin Festival 2015 © Jan Kuča

Celý set byl přeplněn skvělostí; kratší festivalová verze totiž obsahuje jednu za druhou. Po třech skladbách, které jsem mohl fotit, začala chytlavá No Digitty; za chůze kolem naplněné haly jsem si prozpěvoval její text. Následovaly hned po sobě Drop the Game z loňského Lockjaw EP (spolupráce s Flumem), Blush a 1998. Vrcholem byl song Gold, po kterém Chet na konec zahrál Talk Is Cheap, při které jako obvykle začal sólově na piano. Za mě bylo právě tohle vystoupení vrcholem celého festivalu.

Ihned po Chetovi bohužel začal hrát DJ Kid Simius, jehož půlhodinový set byl poměrně příšerný. Opět se dramaturgie předvedla v hodně špatném světle; umístit něco takhle mainstreamově nudného mezi Cheta Fakera a Jamese Blakea je čistá zhovadilost.

James Blake @ Berlin Festival 2015
James Blake @ Berlin Festival 2015 © Jan Kuča

Při vystoupení Jamese Blakea jsem pochopil ten hype, který kolem tohoto umělce vnímám. Zatímco jsem studiové verze neuměl ocenit, jeho set mě přesvědčil, že bych mu měl přecijen věnovat mnohem více pozornosti.

Share on Facebook Tweet a Link