In the silence of all your dreams

Vydáno 23.05.2015,

Zrovna nedávno jsem byla bezdůvodně totálně šťastná. Nevím proč. Starostí mám dost. Možná proto, že svítilo slunce a večer mě čekalo popíjení s kamarády nebo že byl prostě pátek? Kdo ví. Každopádně v těchto chvílích si libuji v poslechu dream popu, který mou radost zintenzivňuje. Představím vám pětici TOP kapel, co teď u mě frčí (a Beach Fossils samozřejmě můžu pořád)...

THE MARY ONETTES

„Cože, to jsou tak starý?“ Koukám na jejich fotky. Podle zpěvu jsem čekala nějakou mladou bandu klučíků s kšiltovkama z Jižní Karolíny. The Mary Onettes funguje jako kapela od roku 2000 a na kontě má již čtyři alba. Zaposlouchala jsem se do posledního se svěžím názvem Portico. To tihle týpci z Jönköpingu vydali před rokem u švédského pop labelu Labrador Records. Portico se na první poslech tváří seversky nesměle. S větším proniknutím do hloubi textů a rozverných kytar začínám chápat jejich éteričnost. Nemůžu si pomoct, v songu Naive Dream slyším The Cure a sem tam i The Drums. The Mary Onettes jsou zkrátka jedni z těch dream pop kapel, při jejíž poslechu se cítíte, jako kdybyste právě v dálce zahlídli svou platonickou lásku. Hurá za ní. 

FIANCÉ

Američtí Fiancé se mnou dennodenně flirtují. V jejich rodném Newarku, malém městečku v New Jersey, už dva roky nahrávají ve svém domácím studiu a sami přiznávají: „Recording in our house gave us the oppurtunity to experiment with the ways different rooms can effect the sound of a record.“ EP1 je zatím nejčerstvějším mini albem Fiancé a celkově tvoří přenádherný koncept nadmíru zasněných kytarovek, které si budete po cestě do Riegračů broukat.

HORSEBEACH

Název mluví za vše. Horsebeach mně nejprve padli do oka svým přebalem, ze kterého přímo dýchá anglické pomalé deštivé ráno. Pochází z Manchesteru. Stejně jako jejich dědové Oasis protahují slova do rozplynutí, v oblibě mají zvláště bicí a nedají dopustit ani na kytarová sólička. Milují Beach Fossils (zpěvák Ryan má hlas úplně jako Dustin Payseur), znějí jak Real Estate. Horsebeach se podle mě nepovedlo býti originální, ale komu se to taky dnes vůbec podaří... Nevadí. Ani nezaregistruji, že album už hraje podruhé. Jsem šťastná, a to mi stačí.

SUMMER HEART

Do pětice přidám lo-fi projekt švédského muzikanta Davida Alexandera. Summer Heart řadím do klišé dream popu, při jehož poslechu bych si hned lehla do trávy a pozorovala odplouvající mraky. David se až pateticky třpytivým hláskem snaží zachytit atmosféru léta a náramně se mu to daří. Thinking of You nebo Beat of Your Heart z nového EP jsou naprosto bezstarostné písně, které vás příjemně nabudí nebo možná i uspají. Zpěvák je navíc ředitelem své vlastní nahrávací společnosti Sommarhjärta. V něm funguje dalších pět nadějných švédských interpretů (CLEARLY, Death In The Afternoon, Heart/Dancer, IAMBEAR a Sameblod).

SUBURBAN LIVING

Suburban Living alias Wesley Bunch působí jako pozérský hipster z předměstí. Pravděpodobně si ho pamatujete z klipu písně I Don’t Fit In, kde je oblečen ve folklorní košili, má rtěnku a růžově nalakované nehty. Tento rok přišel s ucelenou deskou trochu temnějšího rázu, ale přesto ne tolik, abych ho sem nemohla zařadit. Jeho hudba je nasátá osmdesátkovou atmosférou. Jako kdybych ji poslouchala skrz nějaký instagramový filter. Nevyčištěná a podivně roztahaná rošáda klučiny z Virginia Beach. Občas se příšerně nudim, jindy se raduju, že zní jako DIIV. A divím se, že se ještě neupsal labelu Captured Tracks.

Pokud zasněného poflakování nemáte dost, zkuste dále třeba: Hotel Mexico, Hibou, Ykiki Beat, Painted Palms, Goodbye Chanel.

Share on Facebook Tweet a Link