The Vaccines – English Graffiti

Vydáno 22.05.2015, ,

Když se tehdy v roce 2011 The Vaccines na hudební scéně objevili, způsobili poprask. Zaběhlý, ale přesto inovativní zvuk; výborné, koncepčně ucelené album What Did You Expect from The Vaccines? aspirující na nejlepší album dekády a strhující drive při živých vystoupeních na největších festivalech po celém světě – právě proto se Vakcíny staly modlou tehdejších indie hipstrů.

Sláva a poprask kolem této kapely si žádal co nejdříve další album a tak rok na to vyšlo už ne tolik opěvované Come of Age. V roce 2013 přišlo ještě EP, ale rozhodující moment třetí desky kapela odložila na tento rok. Parádní vydané singly a silácké řeči o albu definující budoucnost žánru jen přiživovaly očekávání od alba, které v těchto dnech vychází. English Graffiti.

Desku otvírá pecka a první singl Handsome – nejdynamičtější a nejživější The Vaccines jaké jsme zatím měli možnost poznat. Už zde můžeme slyšet sound, který je pro celou placku typický a provází ji od začátku do konce – výrazné kytary a hlasitá špína jako poznávací znamení. Druhá píseň je zároveň druhým singlem. Dream Lover je spojením masivního zvuku elektrické kytary a líbivých falzetů a pro mě nejsilnější část alba. Minimal Affection není oficiálně ještě singl, ale už má venku klip, což jen potvrzuje sebevědomí kapely o tomto songu. Je melodičtější a zve nejen k poslechu, ale i tanci a přemítání nad textem. What is life if not for affection? Další pětihvězda.

S 20/20 se dostáváme o řád níž; bohužel až do konce celého alba. English Graffiti odpálilo největší bomby hned na začátku alba – navíc ještě v předstihu – v podobě singlů a nedokáže tento silný začátek vůbec překonat. 20/20 něčím připomíná staré Vaccines, ale je úplně něčím jiným, než známe z minulosti kapely. Na první poslech zaujme taneční, rytmické vyznění, buben diktující rychlost celé skladby a syrový kytarový rif. Při poslechu Denial se nelze ubránit vkrádavému pocitu, že to co posloucháme, vlastně není nové album The Vaccines, ale Tame Impala. Není se čemu divit; Dave Fridmann je producentem English Grafitti a obou alb výše zmiňovaných. Tento pocit umocňuje i I Want You So Bad, kdy falzet Jay Jay Pistoleta tolik připomíná hudební přednes Kevina Parkera.

Staré dobré Vakcíny ze začátku alba slyšíme v Radio Bikini, i když tentokrát to v porovnání s podobnou Handsome zní jako béčkový singl.
Největší zklamání přichází s Maybe I Could Hold You, které spolu s
(All Afernoon) In Love jsou pouhými naivními ploužáky v dešti. Výborná hudební linka je doplněna primitivním refrénem. Nešvar opakujícího se názvu písně je na obtíž i u Give Me a Sign.

Konečná Undercover melancholicky uzavírá celé album a je tak tou správnou tečkou ubrečeného londýnského květnového počasí, jehož nádech silně připomínají právě pomalejší skladby alba, které v celkovém poměru převažují. Z rozšířené verze ještě zaujme Miracle, beatlesovská skladba, která jednoznačně na základní verzi měla patřit. Spotify nabízí ještě 4 reimaginované alternativy skladeb. Handsome a  20/20 od zmiňovaného Fridmanna, tajemný edit Dream Lover evokující londýnské podsvětí a ztanečnělou high-pitched verzi Give Me a Sign.

English Graffiti zanechává rozpačité pocity. Výborné singly jsou doplněny vatou v podobě pomalých, táhlých písní v druhé části alba. Celé album je tedy vysprejováno v podstatě obstojně. Kontury jasně definují celkový vzhled, jen jsou občas vymalovány přetahovaně nebo ne vždy dobře zvolenou barvou výplně. Pokud by se jednalo o EP obsahující první tři čísla alba, jednalo by se opravdu o zlomový počin diktující budoucnost celého žánru. Takhle, bohužel, jde o pouhé další, obstojné, dílo nedosahující kvalit první placky.

70 %

Share on Facebook Tweet a Link