Flyying Colours // raw distortion

Vydáno 22.05.2015, ,

Dlouho jsem žádnou akci neměl takto stále na očích jako koncert Flyying Colours za poslední dva týdny. Do poslední chvíle jsem sice zvažoval, jestli mám jít, ale rozum nakonec zvítězil a já nemusím litovat, že bych si tohle nechal ujít. Strahovská Sedmička je pro mě v tomto ohledu trochu prokletá, jelikož jsem v ní už zmeškal The xx, Maca DeMarca nebo Teeth of the Sea.

Čtvrt hodiny před ohlášeným začátkem vystoupení zel klub – jak je zde ostatně už pravidlem – prázdnotou. Asi šest lidí usrkávalo pivka u baru; před stagí ani noha. Čekání se trochu nezvykle protahovalo až k deváté hodině, ale zvukař zvolil skvostný soundtrack v podobě nového alba od BirdPen (In the Company of Imaginary Friends); tím pro mě večer dostal nového rozměru. Asi (určitě) tomu tak nebude, ale skoro mi připadá, že s vystoupením počkali do dohrání tohoto alba.

Flyying Colours
Flyying Colours © Jan Kuča

Flyying Colours přišli na stage téměř nepozorovaně a začali hrát za naprosto tichého přivítání dvěma desítkami posluchačů. Nikdo z publika nereagoval ani strohým "whoa" na pozdrav frontmana Brodieho, což na něj ale nemělo snad sebemenší vliv a během pár vteřin nám mysl chytil řízným kytarovým nástupem, k němuž se po chvilce přidala hutná basová linka Melanie Barbaro.

Brodie J Brümmer of Flyying Colours
Brodie J Brümmer of Flyying Colours © Jan Kuča

O své kvalitě mě tahle kapelka nemusela příliš dlouho přesvědčovat; z jejich plného zvuku jsem měl místy pocit, že se ocitám na prosluněném festivale psychedelické hudby, a v jednu chvíli se mi připomněl úžasný moment, kdy jsem při předloňském vystoupení kalifornské kapelky King Tuff na festivale Outside Lands v San Franciscu ležel v trávě vedle zvukařského pultu a velikých kostek sušeného sena a nechával se unášet podobně omamným, plným zvukem.

Zatrpklost publika se během třetí písničky (Not Today) zcela vytratila, za což možná částečně mohl Brodieho vtípek, kterým tuto skladbu uvedl: “You guys make great beer…," napije se Staropramenu a dodá “but not today”. Parta se dostala do správného naladění a stále intenzivnější riffy doplňovaly stále divočejší pohyby, při kterých Brodie zvedal kytaru ke stropu nebo ji naopak nechal stroze rezonovat na zemi, zatímco improvizoval s efekty nabitým pedalboardem. Charakterizovat Flyying Colours jako ovlivněné shoegazem je více než na místě a hodnou část večera jsem zíráním na své a cizí boty strávil i já a někteří další lidé v publiku.

Flyying Colours
Flyying Colours © Jan Kuča

Řekl bych, že nastolený, silně psycho nádech vystoupení stále stupňovali až k vyvrcholení prakticky čistým noisem. Většina publika – včetně mě – připadal večer tak nějak nedokončený, když poté odešli a na povzbuzování k přídavku řekli, že ne, že to už bylo všechno a že se s námi už jen napijí a na stagi do sebe na ex vyklopili zbytky svých lahváčů. S drobným odležením ale tenhle styl vítám; málokterá kapela dneska skládá setlist takto stupňovitě a kdyby bývali pokračovali přídavkem, mohli by tím narušit výsledný dojem, ke kterému se během setu dopracovávali. Já vždycky říkám, že outro dělá kapelu a v tomto případě musím toto pravidlo opět oprášit.

Share on Facebook Tweet a Link